Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) dospěl k
závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení
pokračovat.
Dovolací soud už na tomto místě připomíná, že v části výroku, kterým byla
změněna lhůta ke splnění povinnosti vyklidit předmětný byt, má rozhodnutí
odvolacího soudu povahu usnesení, proti němuž zákon dovolání nepřipouští (srov.
usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2007, sp. zn. 32 Cdo
3641/2007); ve věci samé však jde o potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou
měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u
odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle § 240
odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo
podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným
poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě
k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení
o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od
doručení (§ 240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou,
nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. § 55, § 58 odst.
1, § 240 odst. 2 věta první o.s.ř.); jejím marným uplynutím se proto původně
odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění
dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Případná výzva, aby dovolání, které
neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c
odst. 1, § 43 odst. 1 o.s.ř.), se stává po uplynutí lhůty k podání dovolání
bezpředmětnou.
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a
z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být
provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh). Podle § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v
jakém rozsahu nebo
z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto
náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době
podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do
uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-
li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta
podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti
rozhodnuto.
Uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že
dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod
je dán, tedy – řečeno jinak – jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje
nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z
dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř.
Chybí-li vylíčení těchto okolností, není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu
uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu
pro stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí proto není možné věcně
přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že v písemném vyhotovení rozsudku,
jehož stejnopis byl doručen k rukám zástupce žalované – advokáta
JUDr. V. F. – v pondělí 29. září 2008, odvolací soud účastníky mimo jiné
poučil, že proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže by po podání
dovolání dovolací soud zjistil, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam; v takovém případě lze podat dovolání do dvou
měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České
republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Účastníci byli tedy správně
poučeni o dovolání,
o lhůtě k dovolání a o soudu, u něhož se podává. Proto poslední den dvouměsíční
lhůty pro podání dovolání připadl na pondělí 1. prosince 2008. Ve lhůtě do 1.
prosince 2008 mohla tedy dovolatelka podat řádné dovolání anebo – z vlastní
iniciativy či na výzvu soudu prvního stupně učiněnou podle § 241b odst. 1 a §
209 ve spojení s ustanovením § 43 o.s.ř. – doplnit blanketní dovolání o údaje o
tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá.
V uvedené dvouměsíční lhůtě však dovolatelka podala pouhé blanketní dovolání
(proti rozsudku odvolacího soudu), přičemž řádné dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu doručila na výzvu soudu prvního stupně – usnesení ze dne 15.
října 2008, č. j.
13 C 76/2007-66 – až dne 19. ledna 2009, tedy evidentně po marném uplynutí
shora specifikované lhůty; proto k němu již dovolací soud nemohl přihlížet.
Vzhledem k uvedenému lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 v sešitě č. 3 z
roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citované rozhodnutí bylo
uveřejněno rovněž pod č. 119 v sešitě č. 7 z roku 2003 časopisu Soudní
judikatura) – uzavřít, že blanketní dovolání žalované ze dne 3. října 2008,
které nebylo způsobilé zahájit dovolací řízení, muselo být odmítnuto, a to za
přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal
dovolatelku, která zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů
dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k
dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v
částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve
spojení s ustanovením § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve
znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši
300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 342,- Kč
představující 19 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. června 2009
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu