26 Cdo 1474/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně ELMAD spol. s r. o., se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 433, IČO 15771318, zastoupené JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o 167.778 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 88/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2015, č. j. 69 Co 310/2015-77, takto:
I. Návrh na přerušení dovolacího řízení se zamítá. II. Dovolání se odmítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 10. 2014, č. j. 25 C 88/2013-44, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 167.778 Kč z titulu náhrady za omezení vlastnického práva z důvodu protiústavní regulace nájemného; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla posouzena jinak. Právo na náhradu za omezení vlastnického práva vzniklé pronajímateli bytu proti státu v důsledku protiústavní regulace nájemného se promlčuje v obecné tříleté lhůtě podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), která počíná dnem omezení vlastnického práva; tím není vyloučena případná aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. [srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 13 Co 578/2011, uveřejněný pod číslem 18/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 367/2012, uveřejněný pod číslem 74/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2272/13)].
V souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu je i závěr odvolacího soudu, že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. (kromě již výše citovaných rozhodnutí srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 126). Úvaha odvolacího soudu, který neshledal na straně ani jedné z účastnic konkrétní důvody, které bránily žalobkyni uplatnit nárok včas, není nepřiměřená. Žalovaná uplatnila námitku promlčení řádně, a to jak ve svých písemných podáních, tak ústně u jednání soudu.
Dovolací soud s ohledem na výše citovanou ustálenou soudní praxi neshledal ani důvod pro přerušení řízení (do rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku v obdobné věci jiných účastníků).
Protože dovolání není podle ustanovení § 237 o. s. ř., přípustné, Nejvyšší soud ho podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu