26 Cdo 1531/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc.
v právní věci žalobce B. d. K. D., zastoupeného JUDr. S. Č., proti žalovaným 1)
P. K. a 2) Š. K., zastoupeným advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 55/99, o dovolání
žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2002, č. j.
19 Co 609/2001-95, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2002, č. j. 19 Co
609/2001-95, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. října
2001, č. j. 19 C 55/99-83, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu
6 k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhá, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k
družstevnímu bytu č. 2 o velikosti 3+1 s příslušenstvím v prvním a druhém
podlaží domu čp. 774 v P., dále ke garáži H7 a garážovému stání č. 62,
nacházejícím se v domě čp. 774 v P. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“,
„předmětná garáž“, resp. „garáž“ a „garážové stání“), aby určil, že nájemní
poměr žalovaných k předmětnému bytu a nebytovým prostorám skončí uplynutím
tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce
následujícího po právní moci rozsudku, a aby žalovaným uložil povinnost
předmětný byt, garáž a garážové stání vyklidit a vyklizené žalobci odevzdat do
sedmi dnů od skončení nájemního poměru. Žalobu odůvodnil mimo jiné tvrzením, že
žalovaní jsou členy družstva a nájemci předmětného bytu, garáže a garážového
stání, že žalobce jim dal výpověď z nájmu bytu a nebytových prostor podle § 711
odst. 1 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v
době dání výpovědi (dále jen „obč. zák.“), pro neplacení nájemného a úhrad za
plnění poskytovaná s užíváním bytu a nebytových prostor za dobu delší než tři
měsíce.
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 14. 10. 2001,
č. j. 19 C 55/99-83, připustil, aby na místo dosavadních žalovaných 1) P. K. a
2) Š. K. vstoupili do řízení 1) R. R., a 2) B. R. Vyhověl tak návrhu žalobce
učiněném ve smyslu § 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném ode dne 1. 1. 2001 (dále jen o. s. ř.), neboť vzal za
prokázáno, že dosavadní žalovaní tím, že po zahájení řízení uzavřeli smlouvu o
převodu členských práv a povinností spojených s nájmem předmětného bytu
a garážového stání (podle § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
ve znění platném v době uzavření smlouvy-dále jen „obch. zák.“) s manžely
R. R. a B. R., ztratili ke dni 31. 1. 2001 pasivní věcnou legitimaci v této
věci.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 31.
ledna 2002, č. j. 19 Co 609/2001-95, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud se zcela ztotožnil s postupem soudu prvního stupně s odůvodněním,
že žalobcem tvrzené a prokázané uzavření smlouvy o převodu členských práv a
povinností v družstvu, včetně „užívacích práv k bytu a garáži“, představuje
takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod či převod
práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Otázkou, zda předmětnou smlouvou
skutečně mohlo dojít k převodu práva nájmu ze žalovaných na manžele R., se
podle odvolacího soudu nebylo možno zabývat v rámci posouzení
naplněnosti předpokladů postupu podle § 107a o. s. ř., neboť ta se týká již
posouzení věci samé.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání s odůvodněním, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Namítli, že
podle nich nenastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod
nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka v tomto řízení, jež je podmínkou
pro postup podle § 107a o. s. ř. Připomněli, že předmětem řízení je přivolení k
výpovědi z nájmu bytu a garážového stání. Podle stanov žalobce převodem
členství v družstvu dochází k zániku členství dosavadních členů a ke vzniku
nového členství. Nový člen má pouze nárok na uzavření nájemní smlouvy k bytu a
garážovému stání a převodem členských práv a povinností nevstupuje automaticky
do práva nájmu dosavadního člena družstva. Za situace, kdy dovolatelům zaniklo
právo nájmu k bytu a garážovému stání a kdy manželé R. se nestali nájemci
předmětného bytu a garážového stání, nýbrž pouze členy žalujícího družstva,
nejsou podle dovolatelů dány podmínky pro aplikaci § 107a o. s. ř. Závěrem
navrhli usnesení soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a) po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas subjekty k tomu oprávněnými-účastníky řízení, při
splnění advokátního zastoupení dovolatelů (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o.
s. ř.), shledal, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s.
ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení na místo
dosavadního účastníka (§ 107a). Dále se zaměřil na posouzení otázky, zda
dovolání bylo podáno důvodně.
Dovolací soud nejprve z úřední povinnosti posuzoval, zda řízení netrpí vadami
uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s.
ř. či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Uvedené vady z obsahu spisu
nevyplývají a jejich existenci ani dovolatelé nenamítají.
V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením
věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil
do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §
107 o. s. ř. (tzn. v případech právního nástupnictví při ztrátě způsobilosti
být účastníkem řízení). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že
po zahájení řízení nastala uvedená právní skutečnost a jestliže s tím souhlasí
ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má
vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby
zůstávají zachovány.
Uvedeným ustanovením je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v
důsledku hmotněprávní univerzální nebo singulární sukcese práva (povinnosti),
která nastává za řízení, aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být
účastníkem řízení. Jde tedy o situaci, kdy účastník řízení po zahájení řízení
přestal být nositelem hmotného práva, popřípadě povinnosti, o něž v řízení jde,
v důsledku právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod nebo
přechod tohoto práva nebo povinnosti. K procesnímu nástupnictví může dojít jen
tehdy, učiní-li žalobce procesní návrh, aby nabyvatel práva nebo závazku
vstoupil do řízení na místo původního účastníka. V návrhu musí žalobce zejména
označit právní skutečnost, která podle jeho názoru měla za následek převod nebo
přechod práva (povinnosti), uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má
nastoupit na jeho místo, popřípadě na místo dosavadního žalovaného. Pokud jde o
právní skutečnost uvedenou žalobcem, soud zkoumá pouze, zda skutečně nastala,
zda jde o takovou skutečnost, s níž právní předpisy obecně převod nebo přechod
práva (povinnosti) spojují, a zda je způsobilá tento přechod nebo převod práva
(povinnosti) v konkrétní projednávané věci vyvolat. Otázku, zda tvrzené právo
(povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného,
opravdu existuje nebo zda podle právní skutečnosti uvedené žalobcem skutečně na
jiného přešlo nebo bylo převedeno, soud při posuzování procesního nástupnictví
nezkoumá. Touto otázkou se soud zabývá až při posouzení věci samé. Žalobce je
povinen v návrhu tvrdit všechny rozhodné okolnosti a nese proto nepříznivé
následky vyplývající z toho, že nebudou v řízení zjištěny.
V posuzovaném případě jsou předmětem řízení (zahájeného dne 11. 3. 1999) práva
a povinnosti vyplývající z nájmu družstevního bytu, garáže a garážového stání,
kdy žalující družstvo se domáhá mimo jiné přivolení k výpovědi z nájmu
družstevního bytu a garážového stání dané žalobcem žalovaným - dovolatelům. V
průběhu řízení podáním, došlým soudu dne 10. 7. 2001, žalobce učinil
návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř., aby soud připustil vstup R. a B. R. na
místo dosavadních žalovaných (dovolatelů). Za právní skutečnost, která měla
podle něho za následek převod práv a povinností, které jsou předmětem tohoto
řízení, označil smlouvu, uzavřenou dne 18. 10. 2000 mezi žalovanými-dovolateli
na straně jedné a manžely R. na straně druhé podle § 230 obch. zák., o převodu
členských práv a povinností v družstvu žalobce. Jiné právní skutečnosti, které
měly mít za následek přechod nebo převod práva (povinnosti), o něž v řízení
jde, žalobce netvrdil.
Podle § 685 odst. 1 a 2 obč. zák. nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou
pronajímatel přenechá nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou
nebo bez určení doby užívání. Nájem bytu je chráněn; pronajímatel jej může
vypovědět z důvodů stanovených v zákoně. Nájemní smlouvu o nájmu družstevního
bytu lze uzavřít za podmínek upravených ve stanovách bytového družstva.
Podle § 714 věty první obč. zák. zánikem členství osoby v bytovém družstvu
zanikne její nájem bytu.
Podle § 230 obch. zák. převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém
družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu družstva.
Z citované právní úpravy vyplývá, že právním důsledkem uzavření smlouvy o
převodu členských práv a povinností člena na jinou osobu podle § 230 obch. zák.
je, že nositelem převáděných práv a povinností se stává nabyvatel a převodce
tato práva a povinnosti pozbývá, přičemž zároveň se zánikem členství
převodce v družstvu zaniká i jeho nájem družstevního bytu (§ 714 věta první
obč. zák.). Pokud jde o nájem družstevního bytu (včetně otázky jeho vzniku), o
který v tomto řízení jde, je upraven též ve stanovách bytového družstva, na něž
ustanovení § 685 odst. 2 obč. zák. přímo odkazuje. Jestliže odvolací soud
shodně jako soud prvního stupně dovodil, že uzavření smlouvy o převodu
členských práv a povinností představuje takovou právní skutečnost, s níž lze
podle právní úpravy spojovat závěr, že se manželé R. stali v tomto řízení
procesními nástupci dovolatelů (nájemci předmětného družstevního bytu a
garážového stání), aniž se zabýval otázkou, s jakou právní skutečností je
obecně spojován vznik nájemního vztahu podle stanov družstva žalobce, je jeho
právní posouzení o naplněnosti zákonných předpokladů postupu podle § 107a odst.
1 o. s. ř. neúplné a tudíž nesprávné. Odvolací soud si tak nemohl učinit
odpovídající právní závěr o tom, zda žalobce dostál své povinnosti tvrdit v
návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř. všechny rozhodné právní skutečnosti, s
nimiž právní úprava spojuje převod tímto sporem dotčeného práva (práva nájmu).
Na základě výše uvedeného dovolací soud shledal dovolání důvodným, neboť
dovolatelům se prostřednictvím užitého dovolacího důvodu podařilo zpochybnit
správnost závěru odvolacího soudu, že byly splněny všechny zákonné předpoklady
pro postup soudu podle § 107a o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. napadené
rozhodnutí zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil
dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 o. s. ř.).
V dalším řízení odvolací soud (soud prvního stupně) neopomene, že stanovy
družstva nejsou obecně závazným právním předpisem, a vztahuje se na ně
ustanovení § 129 odst. 1 o. s. ř. o provedení důkazu listinou.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu