26 Cdo 1597/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců A) F. Š., zastoupeného advokátem, a B) H. Š., proti žalované A. Ď., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 15.450,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 354/2002, o dovolání žalobce F. Š. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. června 2003, č. j. 17 Co 120/2003-53, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Brně (odvolací soud) usnesením ze dne 5. června 2003, č. j. 17 Co 120/2003-53, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Znojmě (soudu prvního stupně) ze dne 10. března 2003, č. j. 5 C 354/2002-36, jímž byla podle – vyhlášky č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů – přiznána znalkyni JUDr. D. K. odměna za znalecký posudek v částce 2.800,- Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 70,50 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce F. Š. dovolání, v němž – z důvodů tam uvedených – namítl vadnost a nevěrohodnost znaleckého posudku, za jehož podání byla znalkyni přiznána odměna, a navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítla, že je považuje za nepřípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).
Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci nelze přípustnost dovolání dovozovat z ustanovení § 237 o.s.ř. už proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přiznání odměny znalkyně, není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání však nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu, upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu ( srov. § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 o.s.ř.). Pro úplnost zbývá dodat, že vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud – bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) – dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura; citované rozhodnutí bylo dne 16. dubna 2003 na společném zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu přijato k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a bude uveřejněno pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. září 2003
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu