26 Cdo 1599/2004
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta
Waltra ve věci žalobkyně S. p., spol. s r. o. (dříve S., spol. s r.o.),
zastoupené advokátkou, proti žalované M. S., zastoupené advokátem, o přivolení
k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp.zn.
17 C 145/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze
dne 23. dubna 2003, č.j. 12 Co 51/2003-104, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. dubna 2003, č.j. 12 Co
51/2003-104, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30.
10. 2002, č.j. 17 C 145/2002-74, výrokem I. přivolil k výpovědi z nájmu
žalované k bytu č. 5, III. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím,
nacházejícímu se v přízemí domu č.p. 232 v K. V. (dále „předmětný byt“ nebo
„byt“ a „předmětný dům“), výrokem II. určil, že nájemní poměr skončí uplynutím
tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce
následujícího po právní moci rozsudku, výrokem III. uložil žalované byt
vyklidit po uplynutí výpovědní lhůty do 15 dnů poté, co jí bude zajištěno
přístřeší a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vzal
za prokázáno, že dne 13. 10. 1998 byla mezi městem K. V. jako pronajímatelem a
žalovanou jako nájemkyní uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu na dobu
neurčitou (poté, co žalovaná se souhlasem pronajímatele provedla na vlastní
náklady stavební úpravy bytu), že kupní smlouvou ze dne 10. 4. 2002 převedlo
město K. V. vlastnické právo k předmětnému domu na žalobkyni (s účinky vkladu
vlastnického práva ke dni 30. 4. 2002), že v předmětném bytě se projevuje
vzlínání vlhkosti tak, že plesniví podlaha a na jedné stěně jsou 4 vlhké skvrny
s odpadávající omítkou, že žalovaná se před třemi lety – ještě před narozením
svého syna K. S. – z bytu odstěhovala k otci tohoto dítěte, že v bytě bydlí
její bývalý přítel F. S. a že žalovaná se vůči žalobkyni nikdy nedomáhala
odstranění závad v bytě. Dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle §
711 odst. 1 písm. h) obč.zák. je dán, neboť žalovaná byt dlouhodobě neužívá,
aniž by pro to měla závažné důvody. Dovodil, že důvodem neužívání bytu není
žalovanou tvrzený závadný stav bytu, který by měl negativní vliv na zdravotní
stav jejího syna, když se z bytu odstěhovala ještě před narozením dítěte a
neučinila vůči pronajímateli žádné kroky k odstranění závad v bytě, ale
skutečnost, že svoji bytovou potřebu dlouhodobě uspokojuje jinde. Na základě
toho žalobě vyhověl a povinnost žalované k vyklizení vázal s odkazem na
ustanovení § 712 odst. 5 věty první obč. zák. na zajištění přístřeší.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23.
4. 2003, č.j. 12 Co 51/2003-104, rozhodl, že „Rozsudek soudu prvého stupně se
ve výroku pod bodem III a IV potvrzuje“, a že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zaujal názor, že předmětem
odvolacího přezkumu není – vzhledem k obsahu odvolání – posouzení důvodnosti
přivolení k výpovědi, ale toliko otázka, zda žalované náleží bytová náhrada či
nikoliv. Dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je (v otázce bytové
náhrady) věcně správný, a proto jej ve výroku o povinnosti k vyklizení po
zajištění přístřeší potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítla
nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelka má za to, že
odvolací soud byl podle „§ 212 písm. a) o.s.ř.“ povinen přezkoumat všechny
výroky rozsudku soudu prvního stupně, nikoliv jen výrok o bytové náhradě, když
tento výrok závisí na tom, zda bude či nebude přivoleno k výpovědi z nájmu
bytu. Dále dovolatelka předestírá důvody, pro něž předmětný byt neužívá, a
dovozuje, že k výpovědi z nájmu bytu nemělo být přivoleno. Navrhla, aby
napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření namítla, že dovolání bylo podáno opožděně
a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Usnesením ze dne 2. 9. 2003, č.j. 17 C 145/2002-122, Okresní soud v Karlových
Varech dovolání žalované jako opožděné odmítl a rozhodl o nákladech dovolacího
řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 1.2004, č.j. 12
Co 574/2003-128, usnesení soudu prvního stupně zrušil a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240
odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky
(§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu
upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního
stupně, potvrzený dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu, je jeho
prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti
rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po
právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem.
Podle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne
28. 2. 1994, sp.zn. 2 Cdo 5/94, uveřejněné v časopise Právní rozhledy 7/1994,
odůvodnění rozhodnutí uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod č. 19, ročník 1998) patří spory o přivolení k výpovědi pronajímatele z
nájmu bytu k těm, pro něž platí, že z právního předpisu vyplývá určitý způsob
vypořádání vztahu mezi účastníky, a v nichž soud není vázán návrhem účastníků
(§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Proto odvolání směřující jen do určité části výroku
rozsudku ve věci samé, má odkladný účinek i ve vztahu k té části rozsudečného
výroku, jež výslovně nebyla odvoláním napadena (§ 206 odst. 2 o.s.ř.);
odvolací soud tedy přezkoumá celý výrok napadeného rozsudku, bez ohledu na to,
byl-li napaden celý výrok nebo jen jeho část (§ 212 písm. d/ o.s.ř.).
Jestliže v dané věci odvolací soud vycházel z jiného názoru a přezkoumal toliko
výrok o povinnosti k vyklizení a o bytové náhradě, aniž se zabýval přezkoumáním
výroku o přivolení k výpovědi a výroku o určení výpovědní lhůty, je jeho právní
posouzení v rozporu s ustálenou judikaturou.
Dovolání je tak podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné a je rovněž
důvodné.
Se zřetelem k uvedenému dovolací soud podle § 243b odst. 2 věty za středníkem
o.s.ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu podle § 243b odst. 3
věty první o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1,
§ 226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2005
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r.
předsedkyně senátu