Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (adresované Vrchnímu soudu v Praze, doručené soudu prvního stupně 19. 5. 2000), v němž uplatněný dovolací důvod podřadil ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v úvahu skutečnost, že žalobce nebyl do roku 1997 vlastníkem domu, v němž se nachází byt, užívaný žalovaným, a že proto neměl právní titul domáhat se vůči žalovanému placení nájemného. Na základě toho dovozuje, ža žaloba je alespoň zčásti nedůvodná. Odvolací soud (uvádí se dále v dovolání) se rovněž nezabýval otázkou platnosti „nájemní smlouvy ze dne 10. 5. 1973\", která byla uzavřena v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém dovolacím vyjádření vyvracel argumenty dovolatele, poukázal na to, že dovolání není v dané věci přípustné a navrhl, aby bylo odmítnuto.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").
Nejvyšší soud České republiky, který je podle § 10a o. s. ř. soudem dovolacím (dovolatel se v otázce funkční příslušnosti mýlí, adresuje-li dovolání Vrchnímu soudu v Praze) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravují ustanovení § 238 a § 239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních upravených se však v dané věci nejedná.
Podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že směřuje nikoli proti měnícímu, ale proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu. Ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nelze použít proto, že rozsudek soudu prvního stupně, který byl napadeným rozsudkem potvrzen, byl v pořadí prvním rozsudkem, jímž okresní soud ve věci rozhodoval. Stejně tak nelze aplikovat ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil. Neexistence návrhu žalovaného na vyslovení přípustnosti dovolání pak vylučuje i možnost aplikace ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř.
Za tohoto procesního stavu by bylo dovolání přípustné jen při naplnění některého z předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., tj. pokud by zde byly vady uvedené zde formou taxativního výčtu pod písmeny a) až g), které svou závažností působí zmatečnost rozhodnutí, a k jejichž existenci dovolací soud přihlédne i tehdy, nejsou-li dovoláním uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Z obsahu spisu se však nepodává, že by řízení bylo některou z těchto vad postiženo a dovolatel to ostatně ani netvrdí.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne závěr, že přípustnost dovolání žalovaného nelze opřít o žádné z procesních ustanovení, která přicházejí v úvahu. Z tohoto důvodu musel Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítnout.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, a proto byla podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty prvé (per analogiam) o. s. ř. žalobci přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady spočívají v odměně za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání - ve výši 1. 775.- Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb.) a v paušální částce náhrad ve výši 75.- Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. května 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu