26 Cdo 1655/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně HALL, s.r.o., se sídlem v Praze 7, Holešovice, U Pergamenky 1522/2, zastoupené JUDr. Tomášem Herblichem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, proti žalované Factory Aurum, a.s. „v likvidaci“, se sídlem v Praze 6, Podbabská 1112/13, zastoupené Mgr. Kateřinou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ostrovní 30/126, o 239.243,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 31 C 138/2009, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2010, č.j. 53 Co 398/2010-76, takto:
I.Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 960,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Herblicha, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 1. 12. 2009, č.j. 31 C 138/2009-58, zastavil řízení (pro zpětvzetí žaloby), rozhodl o nákladech řízení účastníků a o vrácení soudního poplatku žalobkyni. K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 13. 9. 2010, č.j. 53 Co 398/2010-76, usnesení soudu prvního soudu v napadené části, tj. ve výroku o nákladech řízení účastníků, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 1997, pod č. 88). Přípustnost dovolání nezakládá ani § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože usnesení, jímž
odvolací soud rozhodl o odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta.
Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 500,- Kč (§ 14 odst. 3 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 160,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 8. července 2011
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu