26 Cdo 1665/2018-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně D. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, proti žalovanému statutárnímu městu Brno, městské části Brno-střed, se sídlem v Brně, Dominikánská 2, IČO 44992785, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 50/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2017, č. j. 19 Co 254/2016-111, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 21. 6. 2017, č. j. 19 Co 254/2016-111, kterým změnil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 28. 6. 2016, č. j. 16 C 50/2015-85, tak, že zamítl žalobu „na určení neplatnosti a neoprávněnosti“ výpovědi z nájmu tam specifikovaného bytu ze dne 5. 12. 2014, doručené žalobkyni dne 29. 12.
2014, potvrdil výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), přípustné, neboť odvolací soud posoudil otázku, zda výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2150/2010, uveřejněný pod č. 28/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4848/2016).
Při úvaze, zda výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy, přihlédl odvolací soud k okolnostem jak na straně dovolatelky (nájemkyně), tak na straně žalovaného (pronajímatele), vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená. Nelze přehlédnout, že dovolatelka neplatí nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu již po dobu několika let, ačkoliv byt užívá, a i když je ze skutkových zjištění zřejmé, že před lety požádala žalovaného o slevu z nájemné a mezi účastníky je neshoda zda a v jaké výši by jí měla sleva náležet (žalovaný na její žádost o slevu řádně nereagoval), s ohledem na skutečnost, že byla opakovaně za předmětné období zavázána pravomocným rozhodnutím soudu k úhradě nájemného, zjevně nemůže obstát její tvrzení, že jí náleží sleva ve výši 100%.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 10. 4. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu