26 Cdo 1683/2024-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce A. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Šlajsem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 12, proti žalovanému R. G., zastoupenému Mgr. Janem Drozdem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Potoky 552, o zaplacení 56.592 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 110 C 23/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2024, č. j. 15 Co 19/2024-10, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.452,80 Kč k rukám Mgr. Jana Drozda, advokáta se sídlem ve Zlíně, Potoky 552, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že pokračování řízení brání překážka věci rozhodnuté (rei iudicatae), tedy neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, neboť o totožné věci mezi týmiž účastníky již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 14. 4. 2023, č. j. 110 C 9/2022-49 (dále též jen „Rozsudek“), kterým byla žaloba žalobce vůči témuž žalovanému o tutéž částku uplatněnou na základě totožného skutku zamítnuta; rozsudek nabyl právní moci, odvolací řízení bylo zastaveno, neboť soudní poplatek za odvolání nebyl zaplacen včas.
2. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že pokračování řízení brání překážka věci rozhodnuté, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
3. Namítá-li dovolatel, že nejde o věc pravomocně rozhodnutou, neproběhlo-li „klasické“ odvolací řízení, v němž by byl rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby potvrzen, přehlíží, že takový závěr nemá v právním řádu žádnou oporu. Podle ustálené soudní praxe překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci (z důvodu univerzální nebo singulární sukcese) osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. O překážku věci pravomocně rozhodnuté by se nejednalo pouze v případě, že by v tomto řízení šlo sice o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, ale nově uplatněný nárok by se opíral o jiné skutečnosti vážící se k věci, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později (srovnej např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR z 22. 5. 1987, sp. zn. 2 Cz 12/87, uveřejněný pod číslem 39/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 29 NSČR 7/2023, nebo ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné pod číslem 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Okolnost, v kolika stupních soudy v předcházejícím řízení rozhodly, není významná.
4. Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky dovolatele týkající se důsledků opožděné úhrady soudního poplatku za odvolání v předcházejícím řízení. Předně v tomto řízení již nelze závěry předchozího pravomocně skončeného řízení nikterak zpochybnit. Navíc se v něm ani odvolací soud touto otázkou vůbec nezabýval, odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání odmítl pro opožděnost (postupoval tedy v souladu s dovolatelem odkazovaným rozhodnutím sp. zn. 29 Cdo 1863/2017, podle nějž předpokladem rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že odvolací řízení se nezastavuje, je včasnost odvolání).
5. Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden § 241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. Pro úplnost je možné dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu je dostatečně odůvodněno; ostatně dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně
dovolatelem napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 7. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. 8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. 1. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu