26 Cdo 1697/99
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Hany Müllerové
v právní věci žalobkyně Městská část P. - Ř., zastoupené advokátem, proti
žalované M. K. (provdané A.), zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z
nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 4 C 72/97, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna
1999, č.j. 58 Co 7/99-59, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 1999, č.j. 58 Co
7/99-59, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 2.7.1998, č.j. 4 C 72/97-36,
přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 3 o velikosti 3+1 s
příslušenstvím, I. kategorie, v prvém poschodí domu č.p. 1223, ulice M., P.
(dále \"předmětný byt\") s tím, že nájemní poměr žalované skončí uplynutím
tříměsíční výpovědní lhůty, a uložil jí povinnost předmětný byt vyklidit do
patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty. Dále rozhodl o nákladech řízení. Po
provedeném dokazování dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle § 711
odst. 1 písm. d/ obč.zák. je v dané věci naplněn, neboť žalovaná přenechala
předmětný byt v roce 1996 do podnájmu za úplatu panu R. Š., aniž k tomu měla
souhlas pronajímatele (žalobkyně) tak, jak to vyžaduje ustanovení § 719
obč.zák. Naproti tomu neshledal naplnění dalšího uplatněného výpovědního důvodu
podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč.zák., když dovodil, že skutečnosti tento důvod
zakládající, nebyly v řízení prokázány.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.4.1999,
č.j. 58 Co 7/99-59, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na
přivolení k výpovědi zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy
obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování oddacím listem vydaným Obvodním
úřadem Městské části P., z něhož učinil zjištění, že žalovaná dne 28.11.1998
(po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) uzavřela manželství s V. A. Na
základě toho dovodil, že k předmětnému bytu vzniklo žalované a jejímu manželovi
právo společného nájmu bytu manžely, které je kvalitativně odlišné od původního
práva žalované, a k jehož ukončení je nezbytně třeba, aby výpověď z nájmu bytu
byla dána oběma manželům, kteří mají v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu
bytu postavení nerozlučných společníků. Vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení
není podle § 216 odst. 1 o.s.ř. možná změna okruhu účastníků, přičemž manželovi
žalované nebyla po vzniku práva společného nájmu bytu dána účinně výpověď,
odvolací soud uzavřel, že nezbylo, než žalobu pro nedostatek věcné legitimace
na straně žalované zamítnout.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítla, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a v
němž výslovně označila uplatněné dovolací důvody poukazem na ustanovení § 241
odst. 3 písm. a/ (§ 237 odst. 1 písm. f/) a § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.
Uvádí, že účastník řízení (žalobce) \"může a musí nést odpovědnost (jen) za ty
hmotněprávní a v řízení pak procesní úkony, které učinil nebo naopak učinit měl
a mohl, ale neudělal to\". Žalobce však nemůže nést takovou odpovědnost (uvádí
se dále v dovolání) za situace, kterou nemohl ovlivnit - v dané věci uzavření
manželství žalovanou a vznik práva společného nájmu bytu manžely. Proto také
navrhovala (u vědomí toho, že ustanovení § 216 o.s.ř. neumožňuje přistoupení
dalšího účastníka do řízení ve stadiu řízení odvolacího), aby rozsudek
obvodního soudu byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, kdy by
žalobce mohl učinit potřebné úkony. \"Postup a výklad soudu, který mu to
neumožnil, nelze hodnotit nejen jako nesprávné právní posouzení věci, ale i
tak, že mu jako účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem
soudu odňata možnost jednat před soudem\". Dovolatelka má dále za to, že
odvolací soud svým výrokem \"fakticky nerozhodl o celém předmětu řízení, resp.
petitu žaloby....\", o lhůtě, ve které má nájemní poměr skončit shodně jako o
požadavku vyklizení a odevzdání bytu\". Navrhla, aby napadený rozsudek byl
zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatuje, že
dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§ 240
odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky
(§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a je podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné.
Ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 a odst. 3 věty prvé o.s.ř. je
dovolací soud vázán rozsahem dovolání i uplatněným dovolacím důvodem včetně
toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. K vadám uvedeným v § 237 o.s.ř., a
je-li dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání
uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Dovolatelka v dovolání výslovně uplatňuje vadu upravenou v § 237 odst.
1 písm. f/ o.s.ř.
Podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastníku
řízení byla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. O vadu ve
smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde jen tehdy, jestliže šlo o
postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem
nebo dalšími obecně závaznými předpisy), a jestliže se postup soudu projevil v
průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. Jinak řečeno, za \"postup soudu v
průběhu řízení\" je možno považovat jen činnost, která vydání konečného
soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má
průběh řízení zhodnotit (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovými čísly 27 a 49).
Postup, jímž mělo dojít k odnětí možnosti jednat před soudem spatřuje
dovolatelka (jak vyplývá z obsahu dovolání) v tom, že odvolací soud změnil
rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi zamítl,
ačkoliv měl - v souladu s odvolacím návrhem žalobkyně - rozsudek soudu prvního
stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Hodnotící úsudek soudu
projevený v rozhodnutí (závěr, že nejsou dány důvody pro potvrzení nebo zrušení
rozhodnutí soudu prvního stupně) není ovšem ve smyslu výše uvedeného
\"nesprávným postupem soudu v průběhu řízení\" podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. f/ o.s.ř.
Dovolání je přesto důvodné.
Podle § 95 odst. 1 o.s.ř. (jež platí i v řízení odvolacím - § 211 o.s.ř.)
navrhovatel může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení.
Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly
být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v
řízení o původním návrhu po právní moci usnesení (§ 95 odst. 2 o.s.ř.).
Z citovaných ustanovení vyplývá, že uvedený dispoziční úkon
navrhovatele je podmíněn souhlasem soudu. O návrhu na změnu je nutné vždy
rozhodnout; to platí i v řízení odvolacím (§ 211 o.s.ř.), neboť zde není
speciální úprava. Dokud tak odvolací soud neučiní, nemůže jednat o návrhu
původním. Nerozhodne-li přesto odvolací soud o navrhované změně a rozhodne o
původním návrhu, jde o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
soudu (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).
V souzené věci vyplývá z obsahu spisu ( ze žaloby na č.l. 1 a 2), že
žalobkyně se domáhala přivolení k výpovědi z nájmu žalované k předmětnému bytu.
O tomto žalobním návrhu také soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne
2.7.1998, č.j. 4 C 72/97-36. Z podání žalobkyně ze dne 20.4.1999, učiněného v
průběhu odvolacího řízení (č.l. 54 a 55), se pak podává, že žalobkyně se (vedle
zrušení rozsudku soudu prvního stupně) domáhala přivolení k výpovědi z nájmu
žalované (provdané A.) a V. A. (jejího manžela) k předmětnému bytu. Podle
obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) bylo třeba toto podání posoudit jako změnu návrhu,
a o tomto úkonu žalobkyně rozhodnout (§ 95, § 211 o.s.ř.). Odvolací soud však
takto nepostupoval, proto řízení před ním je postiženo vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), a k
níž dovolací soud přihlédl z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá
o.s.ř.).
Odvolací soud pochybil, i pokud sám ve věci rozhodl - rozsudek soudu prvního
stupně změnil tak, že se žaloba (žalobní návrh v původním znění) zamítá.
Podle § 219 o.s.ř. odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li věcně
správné. Ve smyslu ustanovení § 220 o.s.ř. odvolací soud změní rozhodnutí,
jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový
stav, nebo i tehdy, jestliže po doplnění dokazování je skutkový stav věci
zjištěn tak, že je možno o věci rozhodnout. Nejsou-li podmínky ani pro
potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí, soud je zruší (§ 221 odst. 1 o.s.ř.).
V souzené věci je nesporné, že žalovaná po vydání rozsudku soudu
prvního stupně uzavřela manželství (dne 28.11.1998) s V. A., tedy že se změnil
skutkový stav věci. Za této situace - na níž žalobkyně (vědoma si toho, že v
odvolacím řízení nepřichází v úvahu přistoupení dalšího účastníka řízení dle §
92 o.s.ř.) reagovala v úvahu přicházejícími adekvátními procesními prostředky
(změnou návrhu, návrhem na zrušení rozsudku soudu prvního stupně) - nebyly dány
předpoklady pro změnu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 220 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací námitka obsahově (§ 41 odst. 2
o.s.ř.) podřaditelná dovolacímu důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.,
jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (a to i z hlediska norem procesněprávních), je důvodná.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu podle
§ 243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. zrušit a věc mu podle § 243b
odst. 2 věty prvé o.s.ř. vrátit k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d
odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení
včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2000
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.
předsedkyně senátu