26 Cdo 1763/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Správy služeb hlavního města Prahy, příspěvkové organizace, se sídlem v Praze 8 - Libni, Kundratka 1951/19, identifikační číslo osoby 70889660, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10 - Vinohradech, Dykova 1158/17, proti povinné V. N., zastoupené JUDr. Janou Klimentovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Vodičkova 791/39, pro 151 850 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 6 EXE 6756/2010, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2013, č. j. 21 Co 74/2013-53, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné (k jehož doplnění ze dne 14. 5. 2014 se pro opožděnost podání nepřihlíží) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2013, č. j. 21 Co 74/2013-53, jímž bylo odmítnuto odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 17. 9. 2010, č. j. 6 EXE 6756/2010-24, o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora provedením exekuce, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – dále o. s. ř. (viz část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení – § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). Dovolatelka se předpokladem přípustnosti dovolání nezabývá ani odkazem na ustanovení § 237 o. s. ř. a z celého obsahu dovolání není vůbec zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je dle názoru dovolatelky splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. září 2013, sp. zn. 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Povinnou uplatněné námitky směřují výlučně k průběhu pravomocně skončeného nalézacího řízení, z něhož vzešel exekuční titul (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 2. 2009, č. j. 6 C 19/2007 -105), a nemohou samy o sobě dovolací důvod či předpoklad přípustnosti dovolání založit. Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti / exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. září 2015
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu