26 Cdo 1814/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava
Feráka ve věci žalobkyně České dráhy, a.s., se sídlem v Praze 1, Nábřeží L.
Svobody 1222, identifikační číslo 70994226, s adresou pro doručování České
dráhy, a.s., Odbor právní – oddělení pro Regionální správu majetku Brno, Mgr.
V. D., K. proti žalovanému B. H., o 21.502,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 176/2007, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 25. listopadu 2008,
č. j. 54 Co 198/2008-86, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Třebíči (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 4. 2008, č.
j. 8 C 176/2007-68, vyhověl žalobě a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni
částku 21.502,- Kč s poplatkem z prodlení a náklady řízení ve výši 860,- Kč, to
vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalobkyně (po změně žaloby v průběhu řízení) se po žalovaném domáhala zaplacení
částky 21.502,- Kč s poplatkem z prodlení s tvrzením, že žalovaný (nájemce)
nezaplatil nedoplatek nákladů na vytápění za rok 2004 ve výši 10.609,- Kč a za
rok 2005 ve výši 10.902,- Kč. Žalovanému zaslala vyúčtování služeb (vždy
následující rok se splatností do 31. 7. daného roku), v němž vyčíslila dluh za
rok 2004 částkou 11.037,- Kč a za rok 2005 částkou 10.093,- Kč, v průběhu
řízení (po seznámení s námitkami žalovaného) provedla nové vyúčtování (a
změnila žalobu) se splatností k 31. 3. 2008, ani s tímto vyúčtováním však
žalovaný nesouhlasil a dluh neuhradil.
Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný je na základě smlouvy uzavřené s
žalobkyní nájemcem bytu č. 1 o velikosti 3+1 ve 2. podlaží budovy č.j.
5844/03/63/66 (dále též jen „předmětný byt“, popř. „byt“), že se zavázal platit
mj. i zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2.050,- Kč měsíčně, že
podle splatného původního vyúčtování nákladů na vytápění mu vznikl po odečtení
zaplacených záloh nedoplatek ve výši 11.037,- Kč za rok 2004 a 10.093,- Kč za
rok 2005, který neuhradil, a že v průběhu řízení provedla žalobkyně opravná
vyúčtování, podle nichž za rok 2004 a 2005 činí nedoplatek na nákladech
vytápění předmětného bytu celkem 21.511,- Kč (žalována byla jen částka 21.502,-
Kč).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě (soud odvolací)
rozsudkem ze dne 25. 11. 2008, č. j. 54 Co 198/2008-86, změnil rozsudek soudu
prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy
obou stupňů.
Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – dospěl k závěru, že
vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebylo provedeno řádně,
neboť postrádá náležitosti stanovené v § 7 odst. 2 vyhlášky č. 372/2001 Sb.;
vyúčtování postrádající předepsané náležitosti není řádným vyúčtováním a není
způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku. Protože žalobkyně řádné vyúčtování
služeb za rok 2004 a 2005 nevystavila, nemůže se ani domáhat po žalovaném
zaplacení nedoplatku vyplývajícího z (nesprávně provedeného) vyúčtování nákladů
na vytápění, a proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, dále též jen „o. s. ř.“ a odůvodnila jej § 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Namítla, že odvolací soud „neřešil“
délku topné sezóny roku 2005, ani klimatické podmínky tohoto období, a že
žalovaný v odvolacím řízení nezpochybňoval svůj dluh za vyúčtování topné sezóny
roku 2004. Má za to, že skutečnost, že neprovedl vyúčtování v souladu s
vyhláškou č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů
na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody
mezi konečné spotřebitele, nemá na existenci dluhu žádný vliv; dluh vznikl a
stále trvá. Zdůraznila, že předmětná vyhláška nestanoví právo nájemce neuhradit
sporné vyúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění, žalovaný je v
prodlení se svým dluhem a věc měla být proto posouzena podle § 517 zákona č.
40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen
„obč. zák.“). Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem
2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li
napadené rozhodnutí vydáno dne 25. 11. 2008, Nejvyšší soud České republiky jako
soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
(dále též jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou –
účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za níž jedná osoba mající právnické
vzdělání (§ 241 odst. 2 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm.
a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení
§ 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu
přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a
b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady
nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolatelka - námitkou, že žalovaný v odvolání zpochybnil jen dluh vzniklý z
vyúčtování nákladů topné sezóny roku 2005 - vytkla (podle obsahu dovolání - §
41 odst. 2 o. s. ř.), že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.
s. ř.). Z odvolání žalovaného (č. l. 71, 74-75 spisu) je však zřejmé, že napadl
rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a odůvodnil jej i ve vztahu k
nedoplatku vzniklého z vyúčtování nákladů topné sezóny roku 2004. Za této
situace odvolací soud nepochybil, pokud přezkoumal rozsudek soudu prvního
stupně v celém rozsahu. Obstát nemůže ani námitka, že odvolací soud „neřešil“
délku a klimatické podmínky topné sezóny roku 2005. Zamítavý rozsudek
odvolacího soudu spočívá na závěru, že vyúčtování nákladů na vytápění v roce
2004, 2005, není v souladu s vyhláškou č. 372/2001 Sb., a proto není splatné.
Důkazy k prokázání výše nákladů vynaložených na vytápění v roce 2005 (ostatně v
průběhu řízení nebylo ohledně klimatických podmínek v roce 2005 ani nic
tvrzeno) tak nebyly pro právní posouzení věci rozhodné. Lze uzavřít, že
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebyl užit opodstatněně.
Námitkou, že nesprávné vyúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění nemá
na existenci dluhu vliv, uplatnila dovolatelka i dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení
věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež
na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovoláním nebyla zpochybněna správnost závěru, že žalovaný byl v roce 2004 a
2005 nájemcem bytu, a že vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu
(nákladů na vytápění) za toto období, vyhotovené žalobkyní (pronajímatelkou),
nemá náležitosti stanovené v § 7 odst. 2 vyhlášky č. 372/2001 Sb. Dovolací soud
proto z uvedených právních závěrů vychází.
Otázka, jaké důsledky má neuvedení všech obligatorních náležitostí ve
vyúčtování, již byla rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešena. Podle
ustálené judikatury je podmínkou splatnosti nedoplatku za služby, že vyúčtování
bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s
ním byl seznámen. Jestliže pronajímatel provede vyúčtování nesprávně, není zde
(řádného) vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti nájemce.
Protože (řádné) vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v
něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to ani z
části (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 11. 2003,
sp. zn. 21 Cdo 803/2002, rozsudek téhož soudu ze dne 24. 6. 2009, sp.zn. 26 Cdo
2471/2007). Odvolací soud tak posoudil otázku splatnosti vyúčtování v souladu s
ustálenou soudní praxí. Povinnost uhradit nedoplatek nákladů na tepelnou
energii na vytápění mohla žalovanému vzniknout až po seznámení s řádným, tj. v
souladu se všemi příslušnými předpisy provedeným, vyúčtováním.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů
(jejich obsahové konkretizace) správný. Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil
jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) – proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§
243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl soud podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že žalovanému podle
obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení náklady, na které by měl vůči
žalobkyni právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. srpna 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu