26 Cdo 1819/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce M. M., bytem v J., O. 327, zastoupeného Mgr. Bohuslavem Rollem, advokátem se sídlem v Chomutově, Nerudova 63, proti žalované G. V., bytem v Z. u. Č. L., H. 48, zastoupené Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 409, o zaplacení 195.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 15 C 151/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. ledna 2012, č. j. 35 Co 424/2008-220, ve znění opravného usnesení ze dne 31. ledna 2012, č. j. 35 Co 424/2008-224, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.728,- Kč k rukám Mgr. Petry Krnošové, advokátky se sídlem v České Lípě, Arbesova 409, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobce napadl dovoláním výrok rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (odvolací soud) ze dne 31. 1. 2012, č. j. 35 Co 424/2008-220, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 1. 2012, č. j. 35 Co 424/2008-224, kterým potvrdil (po té, co jeho předchozí rozsudek ze dne 24. 2. 2009, č. j. 35 Co 424/2008-170, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21. 9. 2011, č. j. 26 Cdo 2824/2009-198), rozsudek Okresního soudu v České Lípě (soud prvního stupně) ze dne 6. 5. 2008, č. j. 15 C 151/2006-144, v části, v níž zamítl žalobu o zaplacení částky 135.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 11. 11. 2004 do zaplacení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”). Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.
s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem). Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a § 241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Dovolatel brojí – námitkami, že výše nájemného vyplývá z daňových dokladů, placení nájemného žalovanou i z výše nájemného sjednaného s jinými nájemci - (dovolací soud byl vázán jen dovolacím důvodem uplatněným v dovolání, neboť k doplnění dovolání podaném až po uplynutí lhůty stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. přihlížet nemohl) proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění a nabízí vlastní verzi toho, co měl podle jeho názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, tj. vlastní verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení, v jaké výši si účastníci sjednali nájemné za užívání nemovitostí. Dovolatel tak zpochybňuje
právní posouzení věci odvolacím soudem, prostřednictvím námitek skutkových. Uplatňuje tedy (posouzeno podle obsahu dovolání - § 41 odst. 2 o. s. ř.) nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím její zástupkyně z řad advokátů. Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Zástupkyně žalované učinila v dovolacím řízení jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání - § 11 odst. 1 písm. k) AT, náleží jí tak náklady ve výši celkem 9.728,- Kč, sestávající z odměny z peněžitého plnění a příslušenství v době započetí úkonu podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 AT ve výši 7.740,- Kč (čl. II vyhlášky č. 486/2012 Sb., § 15 AT), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.688,- Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 17. července 2013 JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á předsedkyně senátu