26 Cdo 1822/2018-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně D. M., B., zastoupené Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 96/18, proti žalovanému P. B., B., o určení neplatnosti zvýšení nájemného, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 52/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 19. června 2017, č. j. 54 Co 747/2016-259, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
nájemného je neplatné, a v níž rozhodl o náhradě nákladů řízení státu; současně změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (dále jen „měnící výrok“), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Měnící výrok a výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení napadla žalobkyně dovoláním, které není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovoláním označenou právní otázku podmínek aplikace § 150 o. s. ř. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od které není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
Podle ustálené judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013) je základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Ustanovení § 150 o. s. ř., které tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit, neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi stranami, ale k řešení situace, v níž jsou dány takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možné spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z pečlivého posouzení rozhodných hledisek a musí být náležitě odůvodněn. Důvody hodné zvláštního zřetele přitom mohou vyplývat nejen z majetkových, sociálních, osobních a dalších poměrů všech účastníků, ale v úvahu je třeba vzít i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení, jakož i okolnosti související s předprocesním stádiem sporu včetně chování účastníků v tomto stádiu.
Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení těmito okolnostmi zabýval, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvahy nejsou zjevně nepřiměřené. Dovolatelka ostatně ani žádné konkrétní důvody, které by nemožnost aplikace § 150 o. s. ř. zakládaly, neuvádí.
Opodstatněná není ani její námitka, že byla postupem soudu zbavena možnosti vyjádřit se k zamýšlenému užití § 150 o. s. ř., neboť z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 8. 6. 2017 (č. l. 256 spisu) vyplývá, že účastníci byli odvolacím soudem na možnost aplikace § 150 o. s. ř. upozorněni a byl jim dán prostor se k této otázce vyjádřit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 5. 9. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu