26 Cdo 1836/2024-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce A. B., zastoupeného JUDr. Petrem Dítě, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 12/19, proti žalovanému L. V., zastoupenému JUDr. Karlem Vítkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Dobrovského 1157/25, o 1.064.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 308/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 1. 2024, č. j. 69 Co 267/2023-268, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 1. 2024, č. j. 69 Co 267/2023-268, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci (soud prvního stupně) ze dne 9. 8. 2023, č. j. 25 C 308/2022-226, kterým zamítl žalobu na zaplacení 1.064.000 Kč s tam specifikovaným úrokem a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 124.678,40 Kč;
současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
2. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné. Otázku, zda žalobci vzniklo po skončení nájmu právo na náhradu za zhodnocení bytu, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této věci.
3. Předně je třeba zdůraznit, že dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování (zejména namítá, že všechny změny v bytě byly provedeny se souhlasem pronajímatele), nabízí vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu
rozhodného pro právní posouzení věci, a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Ostatně skutková zjištění nevykazují žádný významný nesoulad a odpovídají provedenému dokazování, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil. 4. Skončil-li nájem bytu ke dni 31. 10. 2020 (tento závěr nebyl dovolatelem zpochybněn a dovolací soud z něj proto vychází), nárok žalobce na vypořádání investic do předmětu nájmu je třeba posuzovat (jak to ostatně učinil i odvolací soud) podle § 2220 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále též jen „o. z.“, popř. „občanský zákoník“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3959/2018). 5. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1477/2019, uzavřel, že § 2220 odst. 1 o. z. (stejně jako za předchozí právní úpravy § 667 odst. 1 věta čtvrtá zákona č. 40/1964 ve znění do 31. 12. 2013 – dále též jen „obč. zák.“) je ustanovením dispozitivním a závěry formulované předcházející judikaturou o možnosti smluvních stran ujednat si práva a povinnosti odlišným způsobem se tudíž přiměřeně uplatní i v poměrech občanského zákoníku. 6. V souladu s touto judikaturou odvolací soud uzavřel, že účastníci si upravili svá práva a povinnosti odlišně od zákonné úpravy, dohodli-li se ve smlouvě o nájmu bytu ze dne 25. 2. 2005, že provedení rekonstrukce na náklady nájemce bude kompenzováno sníženým nájemným (ve výši výrazně nižší než obvyklé nájemné). Není nezbytné, aby nájemní smlouva obsahovala výslovné vyloučení aplikace § 667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák., resp. § 2220 odst. 1 o. z. Dohodli-li se tedy účastníci, že žalobce provede v bytě na své náklady rekonstrukci rozvodu vody, elektřiny a topení včetně instalace samostatného plynového kotle, první tři měsíce nebude hradit nájemné a po dobu deseti let bude platit nájemné ve výši 3.000 Kč, nevzniklo mu po skončení nájmu právo na náhradu za zhodnocení bytu. 7. Dovolatel nesouhlasil ani s výkladem obsahu nájemní smlouvy učiněným nalézacími soudy, ohledně této otázky však nevymezil řádně přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Přesto pro úplnost lze dodat, že výklad odpovídá výkladovým pravidlům upraveným v § 35 odst. 2 obč. zák. (podle kterého je třeba smlouvu s ohledem na datum jejího uzavření vykládat) a je i v souladu se zásadami pro výklad právních úkonů (jednání) formulovanými v ustálené judikatuře, a to jak Nejvyššího soudu (např. v rozsudcích ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, či ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1569/99), tak i Ústavního soudu (např. v nálezu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03). 8. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, zda bylo podle předchozí právní úpravy v rámci smluvní volnosti možné ujednání nižšího než tržního nájemného, neboť na ní napadené rozhodnutí nespočívá. 9. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. 4. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu