26 Cdo 1862/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Tenisového klubu KONSTRUKTIVA, občanského sdružení, se sídlem v Praze 4, Mezi sklady 107/3, identifikační číslo 63834014, zastoupeného JUDr. Ladislavem Kratochvílem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Rybníček 80, proti žalované FUTURE PRODUCT DESIGN akciová společnost, se sídlem v Praze 2, Polská 36, identifikační číslo 00553646, zastoupené JUDr. Jiřím Marvanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 31/710, o zaplacení částky 84.647,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 6/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2009, č. j. 51 Co 404/2009-65, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 12. 2009, č. j. 51 Co 404/2009-65, potvrdil rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 29. 5. 2009, č. j. 21 C 6/2009-44, kterým uložil žalované zaplatit částku 84.647,25 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady (§ 114b a § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) pro vydání rozsudku pro uznání; žalovaná totiž v odporu proti platebnímu rozkazu neuvedla žádné skutečnosti, z nichž vyplývá alespoň základ její obrany proti žalobě, takové skutečnosti neuvedla ani v doplnění vyjádření zaslaném po uplynutí třiceti denní lhůty k podání vyjádření. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná, zastoupená advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) včasné dovolání. Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (které bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušeno), tedy pokud dovolací soud – vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení otázky, zda je možné vydat rozsudek pro uznání v případě, že řádně a včas podaný odpor proti platebnímu rozkazu obsahoval stručné odůvodnění – úplnou negaci žalobního nároku. Tato otázka však zásadní právní význam napadeného rozsudku založit nemůže, neboť již byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 34/2006 a ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4558/2008, uveřejněný pod č. 95/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek odvolacího soudu se při jejím řešení od ustálené soudní praxe neodchýlil a navíc v souzené věci sice žalovaná podala včasný odpor proti platebnímu rozkazu, v něm však jen uvedla, že žalobní návrh „považuje za neoprávněný a proto nárok žalobce v plném rozsahu neuznává“, žádné (ani stručné) věcné odůvodnění neobsahoval. Usnesení podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud v občanském soudním řízení provádí se záměrem (srov. § 114a odst. 1 o. s. ř.), aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. V případě, že žalovaný nárok zcela neuzná, musí jeho písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě nemusí žalovaný rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2520/2004).
Nesouhlas žalované vyjádřený v odporu proti platebnímu rozkazu, aniž by zároveň obsahoval jakákoliv její tvrzení o skutkových okolnostech, na nichž staví svoji obranu proti nároku žalobce, není splněním povinnosti stanovené soudem v usnesení podle § 114b o. s. ř. Z dikce § 114b odst. 1 o. s. ř. je zřejmé, že je rozdíl mezi vyjádřením nesouhlasu se žalobou a obsahem vyjádření k žalobě vyžadovaným podle tohoto ustanovení. Proto jen samotná okolnost, že ze stanoviska žalované bylo zřejmé, že s žalobou nesouhlasí, nemohla zabránit zákonné fikci uznání nároku uplatněného žalobou, o níž byla žalovaná řádně poučena v usnesení podle § 114b o. s. ř. z 30. 1. 2009, č. j. 21 C 6/2009-23.
Důvodné nejsou ani námitky dovolatelky, že „soudy nemohou provést takový výklad vyjádření účastníka řízení, který z něho jednoznačně nevyplývá“ a že „pokud o obsahu vyjádření existují pochybnosti, je úkolem soudu, aby je odstranil“ a její odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 544/05 z 14. 10. 2006. Jak již bylo uvedeno, v dané věci odpor žalované neobsahoval – kromě vysloveného nesouhlasu – žádné vyjádření ke konkrétním okolnostem sporu, a proto o jeho obsahu nemohly ani existovat žádné „pochybnosti“; žádná tvrzení o rozhodujících okolnostech ostatně neobsahovalo ani doplnění vyjádření podané až po uplynutí lhůty dané v usnesení podle § 114b o. s. ř. (tedy v době, kdy již nastala fikce uznání žalobního nároku).
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti žalované.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r. předsedkyně senátu