26 Cdo 1879/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Miroslava Feráka
ve věci žalobce města P. proti žalovanému P. S., o přivolení k výpovědi z nájmu
bytu, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 261/2001, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 8.
listopadu 2001, čj. 5 C 261/2001-31, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 8. 11. 2001, č. j. 5 C
261/2001-31, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 3 o velikosti 1+1
s příslušenstvím v domě v ul. L. v P., určil, že nájemní poměr skončí uplynutím
tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalovanému byt vyklidit do patnácti dnů po
zajištění přístřeší; dále rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný (zastoupen obecným
zmocněncem) včas odvolání. Odvolací řízení bylo zastaveno usnesením Okresního
soudu v Pelhřimově ze dne 5. 4. 2002, č. j. 5 C 261/2001-52, ve spojení s
usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 5. 2002, č. j. 15
Co 1383/2002-68, pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, po té, kdy
žalovanému nebylo usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 24. 1. 2002,
č. j. 5 C 261/2001-38, přiznáno osvobození od soudních poplatků, odvolání
žalovaného proti tomuto usnesení bylo usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze
dne 20. 2. 2002, č. j. 5 C 261/2001-42, odmítnuto jako opožděné, a k odvolání
žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 3. 2002,
č. j. 15 Co 198/2002-46, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
V podání ze dne 3. 4. 2002, adresovaném Nejvyššímu soudu České
republiky (doručeném tomuto soudu dne 4. 4. 2002), označeném jako „Dovolání“,
a podepsaném obecným zmocněncem žalovaného, je vyjádřen nesouhlas žalovaného
s rozsudkem okresního soudu ze dne „8. listopadu 2001“, a je požadováno nové
projednání věci. K výzvě soudu prvního stupně žalovaný přípisem ze dne 9. 7.
2002 soudu sdělil, že s dovoláním, podaným obecným zmocněncem, souhlasí.
Jak již bylo uvedeno, žalovaný podal vedle odvolání proti rozsudku soudu
prvního i dovolání proti tomuto rozsudku. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. je
dovolání mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je
odvolání (§ 201 o. s. ř.), a občanský soudní řád proto také neupravuje
funkční příslušnost pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že
první žalovaný podal „dovolání“ přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně,
opomenul uvedenou podmínku dovolacího řízení. Nedostatek funkční příslušnosti
je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který tak podle § 104 odst. 1
o. s. ř. musel vést k zastavení řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního
soudu v Pelhřimově ze dne 8. 11. 2001, č. j. 5 C 261/2001-31.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst.
5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., neboť žalovaný, který z
procesního hlediska zavinil zastavení řízení, nemá na náhradu těchto nákladů
právo a žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2002
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu