26 Cdo 1888/2024-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, proti žalovaným 1) H. V., a 2) S. V., zastoupeným Mgr. Jiřím Dostálem, advokátem se sídlem v Chomutově, náměstí 1. máje 101/2, o 51 445,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 23 C 224/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2023, č. j. 10 Co 38/2023-296, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 4 210,80 Kč k rukám Mgr. Ing. Vlastimila Němce, advokáta se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobce [společenství vlastníků jednotek, jehož hlavním účelem je zajišťovat správu domu a pozemku (viz § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 – dále jen „o. z.“) – dále též jen „Společenství“] se domáhal, aby mu žalované (podílové spoluvlastnice tam specifikované bytové jednotky, jež se nachází v domě spravovaném žalobcem – dále též jen „předmětný byt“) zaplatily částku 51 445,52 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Částku 3 300 Kč s příslušenstvím požadoval z titulu dlužných příspěvků na správu domu a pozemku za období od srpna do října roku 2018, částku 25 328,17 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 a částku 22 817,12 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019.
2. Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. 11. 2022, č. j. 23 C 224/2021-245, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 3 300 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky
48 145,29 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
3. K odvolání všech účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 11. 12. 2023, č. j. 10 Co 38/2023-296, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku (další) částku 48 145,29 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, jinak jej v tomto výroku (zbylém rozsahu výroku II.) a ve výroku I. potvrdil (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované (dovolatelky) dovolání, jehož přípustnost opřely o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, zda vyúčtování za rok 2018 a 2019 jsou řádná, a zda tudíž mohla vyvolat splatnost nedoplatků zde vyčíslených, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítaly, že doúčtování úklidu za rok 2018 neobsahuje všechny požadované náležitosti, že položky společná elektřina a výtah jsou na obou vyúčtováních rozúčtovány nesprávným počtem rozhodných osob na bytovou jednotku, a že náklady na úklid nebyly rozúčtovány ve správné výši a správným způsobem.
Podle jejich názoru způsobuje nesprávnost obou vyúčtování též okolnost, že je na nich uveden „nedoplatek celkem“ jako součet nedoplatku z vyúčtování za příslušný rok a nedoplatků z minulých let. Odvolacímu soudu vytkly, že se nevypořádal se všemi jejich v tomto směru uplatněnými námitkami.
Konečně měly za to, že dovolání je přípustné rovněž pro řešení otázky, „zda žalobce řádně a včas uplatnil námitku započtení“. Navrhly, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil. 5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastnicemi řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelek (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti. 6. Ve smyslu § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání, jež je upravena v § 237 až § 238a o. s. ř., oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 o. s. ř. tím nejsou dotčena. 7. V dané věci je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu; nejedná se o některé z usnesení odvolacího soudu vyjmenovaných v ustanovení § 238a o. s. ř.; přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení proto založena není. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Jinak stanoví (mimo jiné) ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) a h) o. s. ř., podle nichž dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; a dále též proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. 10. Z uvedeného se podává, že v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení ve vztahu účastníků), vylučuje jeho přípustnost (objektivně) ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 11. Zbývá tak určit, zda dovolání je (může být) přípustné v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud změnil zčásti výrok II. rozsudku soudu prvního stupně (ve věci samé) a ve zbylém jeho rozsahu a ve výroku I. (rovněž ve věci samé) jej potvrdil. Pro odpověď na tuto otázku je rozhodný (v návaznosti na změny provedené zákonem č. 296/2017 Sb.) výklad ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. 12. Jak bylo vyloženo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, č. j. 31 Cdo 1178/2023, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 74/2024, je-li v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu předmětem řízení peněžité plnění převyšující 50 000 Kč, které se skládá z nároků, jež, ač mají původ v téže události, jsou obecně vzato pokládány za nároky se „samostatným skutkovým základem“, z nichž každý samostatně nepřevyšuje 50 000 Kč, omezení přípustnosti dovolání prostřednictvím hodnotového censu vyjádřeného v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se neuplatní, jestliže se dovolání týká právních otázek, jejichž řešení je těmto nárokům společné (vychází ze skutkového základu těmto nárokům společného). 13. Je-li v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu předmětem řízení peněžité plnění převyšující 50 000 Kč, které se skládá z nároků, jež, ač mají původ v téže události, jsou obecně vzato pokládány za nároky se „samostatným skutkovým základem“, z nichž každý samostatně nepřevyšuje 50 000 Kč, omezení přípustnosti dovolání prostřednictvím hodnotového censu vyjádřeného v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se prosadí, jestliže se dovolání týká právních otázek, jejichž řešení není těmto nárokům společné (nevychází ze skutkového základu těmto nárokům společného). 14. V pochybnostech o tom, zda dovoláním otevřená právní otázka vychází ze společného skutkového základu uplatněných nároků, nemůže dovolací soud dovolání odmítnout podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předmětem řízení je (totiž) peněžité plnění, které v souhrnu převyšuje 50 000 Kč a výjimku z pravidla jdoucí nad rámec dikce § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zkoumáním samostatného skutkového základu jednotlivých nároků je nutno vykládat restriktivně (v hraničních případech ve prospěch přípustnosti dovolání co do hodnotového censu). 15. Při promítnutí uvedených závěrů do poměrů dané věci nutno zohlednit, že výrokem I. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o částce 3 300 Kč s příslušenstvím představující žalobcem požadovanou pohledávku na uhrazení příspěvků na správu domu a pozemku za období od srpna do října roku 2018, a dále o částce 48 145,29 Kč s příslušenstvím (25 328,17 Kč s příslušenstvím a 22 817,12 Kč s příslušenstvím) představující žalobcem požadované pohledávky na uhrazení nedoplatků z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 a za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019. 16. Jde tak o nároky, jež mají „samostatný skutkový základ“, z nichž každý samostatně nepřevyšuje 50 000 Kč, ohledně dílčí pohledávky 3 300 Kč s příslušenstvím se přitom dovolání týká právních otázek (uplatňuje takové dovolací důvody), jejichž řešení není ostatním dílčím pohledávkám ve výši 48 145,29 Kč s příslušenstvím společné (nevychází ze skutkového základu těmto nárokům společného). Ani ty nepřevyšují 50 000 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží). 17. Uvedené znamená, že dovolání žalovaných není přípustné ani proti výroku I. napadeného rozsudku odvolacího soudu. 18. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání dovolatelek proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 19. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinné dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu