26 Cdo 1901/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. R. proti
žalovanému M. R., o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u
Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 253/98, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. ledna 2001, č.j. 26 Co
212/2000 - 125, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 26. ledna 2000, č.j. 7 C
253/98 – 70, zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu 1+1 s
příslušenstvím ve II. podlaží domu čp. 548 v Ú. ulici v T. s tím, že
nájemcem bytu jako člen družstva je nadále žalovaný, přičemž žalobkyně je
povinna byt vyklidit a vyklizený předat žalovanému do patnácti dnů od zajištění
náhradního bytu. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze
dne 30. ledna 2001, č.j. 26 Co 212/2000 – 125, rozsudek soudu prvního
stupně změnil tak, že v souvislosti se zrušením práva společného nájmu k sporem
dotčenému bytu, za jeho výlučnou nájemkyni určil žalobkyni a žalovanému uložil
povinnost tento byt vyklidit a vyklizený jej předat žalobkyni do patnácti
dnů po zajištění náhradního bytu. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před
soudy obou stupňů, včetně náhrady státem placených nákladů tohoto řízení. Toto
rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. března 2001.
Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním datovaným
dne 16. května 2001, a podaným k doručení poštou dne 20. května téhož roku.
K podanému dovolání se vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 15. října
2001, v němž však pouze konstatovala, že rozsudek odvolacího soudu je
správný, a proto navrhla zamítnutí podaného dovolání.
Dovolání žalovaného je opožděné.
S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č.
30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád (dále jen
„o.s.ř.“), Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, věc projednal a
rozhodl podle znění uvedeného procesního předpisu účinného do 31. prosince
2000, když odvolací soud rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního
stupně, vydanému přede dnem účinnosti zmíněného zákona (část dvanáctá, hlava
první, bod 15.citované novely).
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věta první o.s.ř. může účastník podat
dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, u
soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že lhůta k podání dovolání
proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně končila ve čtvrtek dne 26. dubna
2001 (§ 57 o.s.ř.). Jestliže žalovaný svoje dovolání podal až dne 20. května
2001, učinil tak opožděně. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než podané dovolání
z tohoto důvodu odmítnout (§ 243b odst. 4 ve spojení s § 218 odst. 1 písm. a/
o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením (§
243b odst. 4 ve spojení s § 224 odst. 1 , § 150 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř.
za situace, když dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, avšak dovolací
soud výjimečně žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení,
neboť přihlédl ke skutečnosti, že předložené vyjádření žalobkyně k
dovolání bylo více, než kusé a bylo zpracováno pouze jen zcela formálně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2001
JUDr. Pavel Pavlík , v.r.
předseda senátu