USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Cheb, se sídlem v Chebu, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, IČO 00253979, proti povinnému J. H., zastoupenému Mgr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem ve Vraňanech 233, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 23 E 3/2024, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2024, č. j. 10 Co 696/2024-48, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 9. 2024, č. j. 10 Co 696/2024-48, odmítl podle § 254 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 2. 2024, č. j. 23 E 3/2024-4, ve spojení s usnesením ze dne 5. 8. 2024, č. j. 23 E 3/2024-21, jímž nařídil výkon rozhodnutí vyklizením tam specifikovaného bytu.
2. Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - 238a o. s. ř.), a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
3. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
4. Dovolání povinného shora uvedené náležitosti neobsahuje (nelze je ani zjistit z jeho obsahu), dovolatel jen polemizuje se závěry odvolacího soudu, především se správností exekučního titulu. Neformuloval ani žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru závisí, jen vytýká odvolacímu soudu (soudu prvního stupně), že řízení zatížil vadou. Přehlíží přitom, že podle § 241a odst. 1 o. s. ř. vady řízení nejsou samostatným dovolacím důvodem a lze k nim přihlédnout jen za podmínky stanovené v § 242 odst. 3 o. s. ř.
5. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 5. 3. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu