26 Cdo 1947/2024-166
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v exekuční věci oprávněného Bytového družstva XY, zastoupeného JUDr. Erikem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, proti povinnému B. F., zastoupenému JUDr. Danem Zwiebem, advokátem se sídlem v Praze 8, Březinova 524/31, pro vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 5532/2021, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2024, č. j. 62 Co 6/2024-129, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 28. 2. 2024, č. j. 62 Co 6/2024-129, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 11. 10. 2023, č. j. 15 EXE 5532/2021-106, jímž zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, jejímž vedením pověřil Obvodní soud pro Prahu 8 dne 28. 12. 2021, č. j. 15 EXE 5532/2021-25, soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala, Exekutorský úřad Praha 3.
2. Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - 238a o. s. ř.), a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
3. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
4. Dovolání povinného shora uvedené náležitosti neobsahuje, dovolatel k přípustnosti dovolání uvedl pouze to, že „podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné mimo jiné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, nebo je-li dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak“, současně ani neformuloval žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru závisí. Uvedl pouze to, že se domnívá, že odvolacím soudem odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, bylo překonáno judikaturou Ústavního soudu (nálezy ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, a ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20).
5. Povinný pouze namítá, že odvolací soud se nezabýval otázkou mravnosti a spravedlnosti exekuce, resp. že se jí zabýval jen okrajově. Jednak mu tak vytýká, že řízení zatížil vadou, a přehlíží, že podle § 241a odst. 1 o. s. ř. vady řízení nejsou samostatným dovolacím důvodem a lze k nim přihlédnout jen za podmínky stanovené v § 242 odst. 3 o. s. ř. Navíc dovolatelem nastolenou otázkou mravnosti a spravedlnosti exekuce se odvolací soud dostatečně vypořádal v bodě 19 svého usnesení, přičemž zjevnou nespravedlnost ani rozpor s dobrými mravy neshledal. Ostatně námitky povinného o žádných mimořádných okolnostech (ve smyslu odkazované judikatury Ústavního soudu) nesvědčí.
6. O návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud nerozhodoval, neboť u napadeného rozhodnutí nepřichází odklad jeho vykonatelnosti v úvahu (napadeným rozhodnutím nebyla uložena žádná vymahatelná povinnost).
7. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu