26 Cdo 1956/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Michala Mikláše v právní věci žalobkyně P. Q., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. R., o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 57/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. srpna 2001, č.j. 6 Co 1792/2001 - 57, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
v průběhu řízení dne 29. května 2001 zemřel. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. srpna 2001, č.j. 6 Co 1792/2001 - 57, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně správně zastavil řízení o zrušení práva společného nájmu k družstevnímu bytu podle již zmíněného ustanovení o.s.ř., protože žalovaný zemřel a povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat. Smrtí žalovaného došlo podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo. Soud druhého stupně připomněl, že právo společného nájmu družstevního bytu manželů trvá i po rozvodu manželství a zanikne buď dohodou rozvedených manželů, zrušením tohoto práva rozhodnutím soudu, nebo podle § 707 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smrtí jednoho ze společných nájemců. Protože žalovaný zemřel během soudního řízení a jeho smrtí zaniklo právo společného nájmu tohoto družstevního bytu, neměl soud již o čem rozhodovat, povaha věci mu neumožňovala v řízení pokračovat a rozhodnout o předmětu řízení.
Toto rozhodnutí krajského soudu nabylo právní moci dne 19. září 2001.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podala žalobkyně dne 17. října 2001 včasné dovolání. Dovolatelka přípustnost svého dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., t.j. tvrdí, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně vychází z toho, že upozornila na skutečnost, že v době smrti žalovaného již nebyla jeho manželkou, neboť manželství účastníků bylo rozvedeno dne 2. února 1999. Soud sice uvažoval správně, pokud řízení zastavil proto, že po smrti žalovaného se členkou družstva stala žalobkyně. Správná je i úvaha o tom, že právo společného nájmu bytu manžely i po rozvodu manželství účastníků stále trvalo a zaniklo až smrtí žalovaného. Odvolací soud však měl v odůvodnění svého rozhodnutí (výslovně) vyjádřit, že se v souzené věci ustanovení § 707 odst. 2 věta první a druhá použije analogicky. Proto