26 Cdo 1956/2025-238
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce P. S., zastoupeného Mgr. Janem Rotreklem, advokátem se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, proti žalované REALITNÍ MORAVSKÁ s.r.o., se sídlem v Moravských Bránicích 359, IČO 29183421, zastoupené JUDr. Kamilem Mattesem, advokátem se sídlem v Moravském Krumlově, Smetanova 167, o zaplacení částky 379 375,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 137/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2024, č. j. 17 Co 214/2023-216, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2. Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, č. j. 17 Co 214/2023-216, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
4. Závěr o nedůvodnosti žaloby odvolací soud založil současně na dvou na sobě nezávislých důvodech.
5. Předně se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, že žalovaná se nedopustila žádného protiprávního jednání, neporušila žádnou smluvní či zákonnou povinnost a nelze ani uzavřít, že by se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila (první právní názor). Kromě toho pak dospěl k závěru, že postup žalobce, který vznesl nároky na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody až poté, co došlo k ukončení nájemního vztahu mezi účastníky a protokolárnímu předání nemovitosti, je šikanózním výkonem práva, zjevným zneužitím práva (§ 8 o. z.), kterému nelze přiznat soudní ochranu (druhý právní názor).
6. Dovolatel formuluje celkem 5 otázek, o nichž má za to, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny: „Mohou být reklamní plachty obsahující reklamu žalovaného a reklamu třetích osob o rozměrech, jak je specifikováno výše, považovány za štíty, či návěstí a podobná znamení, ve smyslu ustanovení § 2305 občanského zákoníku? Může si nájemce opatřit nemovitou věc, ve které se nalézá prostor sloužící k podnikání, bez souhlasu pronajímatele a bez adekvátního protiplnění, reklamními plachtami odkazujícími na podnikatelskou činnost nájemce a podnikatelkou činnost třetích osob? Pokud nájemce opatří nemovitou věc reklamními plachtami bez souhlasu pronajímatele, je povinen nahradit pronajímateli škodu, kterou mu na nemovité věci uchycením reklamních plachet způsobil? Může být souhlas pronajímatele dán konkludentně tím, že nájemce opatří budovu reklamními plachtami a pronajímatel se proti tomuto jeho počínání neohradí? Pokud nájemce opatří nemovitou věc reklamními plachtami i se souhlasem pronajímatele, je povinen nahradit pronajímateli škodu, kterou mu na nemovité věci uchycením reklamních plachet způsobil?“ Uvedenými otázkami dovolatel zpochybňuje toliko první právní názor (o tom, že žalovaná neporušila žádnou svou povinnost ani se na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila). Ve vztahu k druhému právnímu názoru (že postup žalobce je zneužitím práva, které nepožívá ochrany) je ovšem dovolání vadné, neboť dovolatel sice s právním posouzením odvolacího soudu nesouhlasí, k této otázce však nijak nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Platí přitom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žalobě), řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich
obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod č. 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). 9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 9. 2025 Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu