26 Cdo 1981/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Hany Müllerové
v právní věci žalobců A) L. M., a B) K. Z., obou zastoupených advokátem, proti
žalovaným 1) I. T., a 2) M. F. A. S., oběma zastoupeným advokátem, o přivolení
k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 12 C
324/95, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25.
října 1999, č.j. 23 Co 386/99-79, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 7.6.1999, č.j. 12 C
324/95-65 (poté, co jeho v pořadí prvý vyhovující rozsudek ze dne 30.9.1997,
č.j. 12 C 324/95-37, byl k odvolání žalovaných zrušen usnesením Městského soudu
v Praze ze dne 1.7.1998, č.j. 18 Co 86/98-51), přivolil k výpovědi z nájmu
žalovaných k bytu č. 17, II. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím,
nacházejícího se v domě č.p. 929, k.ú. L. (dále "předmětný byt") s tím, že
výpovědní lhůta je tříměsíční a počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po
právní moci rozsudku, a uložil žalovaným povinnost předmětný byt vyklidit do
patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty. Dále rozhodl o nákladech řízení. Po
provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaným vzniklo k předmětnému bytu
uzavřením manželství právo společného nájmu, že však od roku 1990 tento byt bez
vážných důvodů neužívají a zdržují se u rodičů 1. žalované v Č. Na základě toho
shledal žalobu na přivolení k výpovědi danou z důvodu podle § § 711 odst. 1
písm. h/ obč.zák. důvodnou, když současně dovodil, že další výpovědní důvod
podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. (přenechání bytu do podnájmu bez souhlasu
pronajímatele) nebyl prokázán.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.10.1999, č.j.
23 Co 386/99-79, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na
přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu zamítl; současně
rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil
se závěrem soudu prvního stupně o existenci práva společného nájmu bytu
žalovaných k předmětnému bytu. Dovodil, že toto právo svědčí oběma žalovaným
společně a nedílně, což se projevuje i pokud jde o jeho zánik. V řízení o
přivolení k výpovědi mají proto manželé, společní nájemci bytu, postavení
nerozlučných společníků a výpověď z nájmu bytu musí směřovat vůči oběma.
Protože v dané věci pronajímateli daná výpověď ze dne 25.5.1995 (obsažená v
žalobě) směřovala toliko vůči 1. žalované - a jiná výpověď dána nebyla -
nemohla tato výpověď vyvolat zamýšlený zánik nájemního vztahu, a to i přesto,
že 2. žalovaný v průběhu řízení přistoupil do řízení se souhlasem soudu, neboť
nedošlo ke "změně hmotněprávního předpokladu úspěšnosti žaloby".
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o
ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávnost
jeho závěru, že 2. žalovanému nebyla dána výpověď z nájmu bytu a namítají, že k
podání výpovědi tomuto účastníkovi došlo. Poukazují na to, že žalobci podáním
ze dne 8.1.1997 "rozšířili okruh účastníků" o 2. žalovaného, že na jeho osobu
"byl vztažen text žaloby a celý text žaloby vůči němu platí okamžikem jeho
vstupu do řízení". Pokud odvolací soud (uvádí se dále v dovolání) provedl při
odvolacím jednání dne 25.10.1999 důkaz samotnou výpovědí, byla tato výpověď na
základě přistoupení 2. žalovaného platná i vůči jeho osobě, a to od okamžiku
jeho přibrání do řízení. Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a
věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1.1.2001 - dále jen "o.s.ř.".).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání bylo
podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§ 240 odst. 1
o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241
odst. 1 a 2 o.s.ř.) a je podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, neboť
směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu
prvního stupně ve věci samé.
Vady uvedené v § 237 o.s.ř. a tzv. jiné vady řízení, které podle § 242
odst. 3 věty druhé o.s.ř. dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly
dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Dovolací soud byl tak při
přezkumu napadeného rozhodnutí vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným
dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili (§ 242
odst. 1, odst. 3 věta první o.s.ř.).
Dovolatelé výslovně nepodřadili uplatněný dovolací důvod žádnému zákonnému
ustanovení, nicméně z obsahu jejich dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) se podává,
že jde o dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze namítat,
že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. O
nesprávné právní posouzení věci ve smyslu uvedeného ustanovení jde tehdy,
jestliže odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní
předpis nebo jestliže správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Podle § 710 odst. 1 obč.zák. nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi
pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí. Ve smyslu ustanovení § 711
odst. 1 obč.zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu
a toliko z důvodů, jejichž taxativní výčet je v uvedeném ustanovení obsažen.
Dání (doručení) výpovědi pronajímatelem nájemci je přitom základním
hmotněprávním předpokladem pro rozhodnutí soudu podle § 711 odst. 1 obč.zák.
Jde-li o byt ve společném nájmu manželů, musí být výpověď z nájmu bytu dána
(doručena) oběma manželům, společným nájemcům bytu, což je dáno povahou tohoto
práva. Jak uvedl Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 26.6.1997, sp.zn.
2 Cdon 37/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7/1997, pod pořadovým
číslem 55 (od něhož nemá důvod odchýlit se ani v dané věci), právo společného
nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, jehož podstata
spočívá v tom, že svědčí oběma manželům společně a nedílně. V hmotněprávní
oblasti se tato nedílnost projevuje tím, že výpověď musí být dána oběma
manželům a oběma musí být také doručena.
Podle ustálené judikatury (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996, pod pořadovým číslem 26, dále
např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.5.1996, sp.zn. 2 Cdon 127/96,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/1997, str. 157, ze dne 28.8.1997,
sp.zn. 3 Cdon 79/96) je výpověď z nájmu bytu hmotněprávním úkonem, který činí
pronajímatel, a který je adresován nájemci. Nedal-li pronajímatel nájemci
písemnou výpověď z nájmu bytu před tím, než se obrátil na soud s návrhem na
přivolení k výpovědi, může být tato výpověď - srozumitelně a určitě formulovaný
projev vůle pronajímatele směřující k nájemci - pojata do textu písemného
návrhu na zahájení řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu; tím výpověď
neztrácí povahu jednostranného hmotněprávního úkonu pronajímatele, jehož
adresátem je nájemce.
V projednávané věci soudy obou stupňů vycházely ze závěru, že žalovaným svědčí
k předmětnému bytu právo společného nájmu bytu manžely; z tohoto závěru,
dovoláním nezpochybněného, vychází i soud dovolací. Se zřetelem k výše
dovozenému bylo proto třeba, aby výpověď z nájmu žalovaných k předmětnému bytu
jako hmotněprávní úkon pronajímatele (žalobců) byla dána oběma žalovaným.
Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaným jako společným nájemcům
předmětného bytu, nebyla dána výpověď z nájmu bytu před zahájením řízení.
Obsahem žaloby (č.l. 1 až 3) byla též výpověď daná 1. žalované; toliko vůči ní
také směřoval žalobní petit. V průběhu řízení před soudem prvního stupně
žalobci navrhli přistoupení M. F. A. S., manžela 1. žalované, do řízení na
straně žalované s tím, že navrhují "rozšíření svého návrhu" i na jmenovaného. O
tomto návrhu soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 1.4.1997, č.j. 12 C
324/95-54, kterým připustil přistoupení jmenovaného do řízení na straně
žalované; usnesení bylo doručeno 2. žalovanému dne 27.10.1998 spolu s návrhem
na zahájení řízení. Ze spisu se přitom nepodává, že by 2. žalovanému byla dána
(doručena) jiná výpověď z nájmu bytu, než ta, která byla obsažena v žalobě na
č.l. 1 až 3 spisu. Tato výpověď však - jak již bylo uvedeno - obsahovala toliko
projev vůle žalobců (resp. žalobkyně A/ a právní předchůdkyně žalobce B/)
směřující k ukončení nájemního vztahu toliko vůči 1. žalované. Za tohoto stavu
odvolací soud nepochybil, pokud dospěl k závěru, že tato výpověď nemohla
vyvolat zánik nájemního vztahu obou žalovaných, a to i přesto, že 2. žalovaný v
průběhu řízení přistoupil do řízení se souhlasem soudu; vůči 2. žalovanému
nebyla totiž splněna zákonná podmínka - existence hmotněprávního úkonu
pronajímatele jako projevu vůle adresovaného i tomuto (společnému) nájemci
bytu, směřujícího k ukončení jeho nájemního vztahu.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v mezích otevřených
dovolacímu přezkumu, správný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle § 243b
odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b
odst. 4, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., a o skutečnost, že žalovaným,
kteří byli v dovolacím řízení úspěšní, nevznikly v tomto řízení prokazatelné
náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobcům právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová