26 Cdo 1982/2021-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně obce XY, se sídlem XY, zastoupené JUDr. Miroslavem Muchnou, advokátem se sídlem v Klatovech, Vídeňská 181, proti žalovanému V. R., bytem XY, zastoupenému Mgr. Jakubem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Kpt. Jaroše 94, o vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 127/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. července 2020, č. j. 56 Co 137/2020-99, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Miroslava Muchny, advokáta se sídlem v Klatovech, Vídeňská 181, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný vyklidil „pozemek parc. XY v katastrálním území a obci XY, okres XY, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště XY, na LV č. XY pro obec a katastrální území XY.“ (dále jen „předmětný pozemek“, resp. „pozemek“). V žalobě uvedla, že smlouvou o nájmu pozemku a jeho užívání ze dne 20. listopadu 2006 (dále jen „nájemní smlouva“, resp. „smlouva“) pozemek pronajala jemu a jeho manželce (zemřelé 4. července 2014). V čl. V větě třetí smlouvy se její účastníci dohodli, že nájemní poměr zaniká, nezahájí-li nájemce do jednoho roku, tedy do 20.
listopadu 2007, podle platného stavebního povolení stavbu rodinného domu. Jelikož žalovaný s manželkou v uvedeném termínu se stavbou nezapočal, nájemní vztah skončil; přes to však předmětný pozemek nevyklidil a dosud ho neoprávněně užívá. Okresní soud v Klatovech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. února 2020, č. j. 6 C 127/2019-71, ve znění usnesení ze dne 15. září 2020, č. j. 6 C 127/2019-107, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni (odvolacího soudu) ze dne 27. října 2020, č. j. 11 Co 228/2020-113, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost předmětný pozemek vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 9. července 2020, č. j. 56 Co 137/2020-99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle § 237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o.
s. ř.“). Dovolatel předložil k dovolacímu přezkumu otázku, „zda se na spor soukromoprávní mohou aplikovat bez dalšího závěry judikatury vycházející z práva veřejnoprávního“. Na takto postavené otázce však napadené rozhodnutí nespočívá, a proto nemůže být ani dovolání pro její řešení přípustné podle § 237 o. s. ř. Odvolací soud se totiž při posuzování věci ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že dovolateli se nepodařilo prokázat, zda a v kladném případě kdy na předmětném pozemku uskutečnil skrývku ornice (navíc přičinil, že by i tak šlo o jediný úkon, který by v dohodnutém termínu do 20.
listopadu 2007 na pozemku vykonal). Z tohoto důvodu bylo vyloučeno uvažovat o zahájení stavby ve smluvně ujednaném termínu. Nad rámec tohoto názoru shodně se soudem prvního stupně pouze podpůrně (tedy formou argumentu „navíc“) dodal, že i kdyby dovolatel skrývku ornice doložil (což se však nestalo), nebylo by možno stavbu považovat za zahájenou s ohledem na výklad pojmu „zahájení stavby“ vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně např. z jeho rozsudku ze dne 24. září 2008, č. j.
3 Ads 17/2008-68.
S přihlédnutím k charakteru dalších uplatněných dovolacích námitek dovolací soud připomíná, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 větu první o. s. ř. a contrario). Právě takové (nezpůsobilé) důvody dovolatel rovněž uplatnil, neboť se pokusil zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu a nesouhlasil ani se způsobem hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal skutková zjištění vztahující se ke skrývce ornice na předmětném pozemku.
Konečně ani samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. března 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu z 6. ledna 1997, sp. zn. IV.
ÚS 191/96). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel k dispozici nemá (viz ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, mají oporu v provedených důkazech; nejsou tudíž natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28.
listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelovo sdělení, že dovoláním napadá „oba výroky“ rozsudku odvolacího soudu, tj. jakoby i jeho nákladový výrok. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustným podle § 237 o. s. ř., a proto je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 19. 10. 2021
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu