26 Cdo 2024/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce města M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 2.803,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 23 Ro 1300/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. dubna 2003, č. j. 10 Co 250/2003-16, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. ledna 2003, č. j. 23 Ro 1300/2002-9, odmítl (podle § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) jako opožděně podané odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 25. listopadu 2002, č. j. 23 Ro 1300/2002-6. Tímto usnesením soud prvního stupně v důsledku zpětvzetí návrhu na vydání platebního rozkazu zrušil platební rozkaz ze dne 20. června 2002, č. j. 23 Ro 1300/2002-4, a řízení po zpětvzetí návrhu zastavil (§ 96 odst. 2 o.s.ř.), rozhodl o nákladech řízení účastníků a o vrácení soudního poplatku.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 22. dubna 2003, č. j. 10 Co 250/2003-16, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. ledna 2003, č. j. 23 Ro 1300/2002-9.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný – s odkazem na ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. – dovolání, v němž namítl, že odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání, ačkoliv soud prvního stupně nerozhodl o jeho žádosti „o navrácení lhůty k jeho podání“, obsažené v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení § 241a o.s.ř.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 1 písm. a/ b/ a c/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 238 odst. 1, § 238a odst. 1, § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, neboť žádné z citovaných ustanovení nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Přípustnost dovolání však nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., tj. z ustanovení, o něž zřejmě přípustnost dovolání opřel žalovaný. Podle tohoto ustanovení je totiž dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle § 208 odst. 1 o.s.ř. odvolání pro opožděnost (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněného pod č. 8 v sešitě č. 1 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 41 v sešitě č. 5 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro úplnost zbývá dodat, že i kdyby odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost přesto, že soud prvního stupně dosud nerozhodl o žádosti odvolatele o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, pak by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. října 1998, sp. zn. 20 Cdo 748/98, uveřejněného pod č. 4 v sešitě č. 1 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura a pod č. 42 v sešitě č. 7 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); takovéto vady – stejně jako vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř. – přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání
proti napadenému usnesení ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu. Lze proto – stejně jako ve shora zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 – uzavřít, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud bez jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu