Nejvyšší soud Rozsudek občanské

26 Cdo 2051/2010

ze dne 2011-02-09
ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.2051.2010.1

26 Cdo 2051/2010

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové

ve věci žalobce Bytového družstva Křižíkova 19, se sídlem v Ostravě – Moravské

Ostravě, Křižíkova 19/2628, zastoupeného JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem

se sídlem v Bratčicích 137, proti žalovanému Ing. J. G., zastoupenému JUDr.

Zuzanou Šmídovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Žerotínova

1155/3, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C

425/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne

8. ledna 2010, č. j. 11 Co 510/2009-78, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2010, č. j. 11 Co

510/2009-78, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Okresní soud v Ostravě (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7.

května 2009, č. j. 84 C 425/2008-47, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen

vyklidit a vyklizený žalobci předat do patnácti dnů od zajištění přístřeší „byt

č. 7, sestávající ze čtyř pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve 3.

poschodí domu K. 19, č. p. 2628 v O. – M. O., zapsaného v katastru nemovitostí

na listu vlastnictví č. 2756 pro katastrální území M. O., obec a okres

O.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“);

současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně především za zjištěno, že

usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2002, č. j. 28 Cm

119/2001-119, ve spojení s usnesením ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 28 Cm

119/2001-119, potvrzeným ve výroku o věci samé usnesením Vrchního soudu v

Olomouci ze dne 14. července 2004, č. j. 1 Cmo 45/2003-136, bylo k návrhu

žalovaného a jeho manželky B. G. (a dalších osob) žalobci uloženo, aby do

patnácti dnů od právní moci usnesení učinil prohlášení vlastníka budovy č. p.

2628, umístněné na pozemku parc. č. 1094/1 v katastrálním území Moravská

Ostrava, obci Ostrava, jež bude obsahovat tam uvedené náležitosti, a že

usnesením Exekutorského úřadu v Ostravě ze dne 26. března 2008, č. j. 024 EX

594/05-35, byla – k vymožení povinnosti učinit prohlášení vlastníka budovy –

žalobci uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč. Dále zjistil, že dne 28. května

2006 vyhotovil žalobce (vlastník předmětného domu a pronajímatel předmětného

bytu) výpověď z nájmu žalovaného a jeho manželky (společných nájemců bytu) k

předmětnému bytu (dále jen „Výpověď“), že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě

ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36 C 159/2006-92, ve spojení s usnesením Krajského

soudu v Ostravě ze dne 26. září 2007, č. j. 11 Co 492/2007-138, byla zamítnuta

žaloba žalovaného a jeho manželky na určení neplatnosti Výpovědi, že v

citovaném rozhodnutí soud prvního stupně dovodil, že nedostala-li se Výpověď do

sféry dispozice žalovaného a jeho manželky, nemohla v jejich právním (nájemním)

poměru k předmětnému bytu vyvolat žádné právní účinky, a proto není zapotřebí

vyslovovat (určovat) soudním rozhodnutím její neplatnost; v důsledku toho jsou

žalovaný a jeho manželka neustále společnými nájemci bytu. Nakonec také

zjistil, že manželka žalovaného dne 21. března 2008 zemřela.

Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že výrok

pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36

C 159/2006-92, je závazný pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 zákona č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, v tehdy účinném znění). Dále rovněž dovodil,

že byli-li podle citovaného rozhodnutí žalovaný a tehdy i jeho manželka

společnými nájemci předmětného bytu, nelze nyní dospět k závěru, že nájemní

vztah žalovaného k bytu skončil a že žalovaný v současné době užívá byt bez

právního důvodu. S přihlédnutím k uvedenému žalobu zamítl.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne

8. ledna 2010, č. j. 11 Co 510/2009-78, citovaný rozsudek soudu prvního stupně

změnil tak, že žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost předmětný byt

vyklidit do patnácti dnů od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech

řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně,

avšak na jeho základě dospěl k odlišným právním závěrům. Na rozdíl od soudu

prvního stupně totiž dovodil, že je-li pravomocný rozsudek Okresního soudu v

Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36 C 159/2006-92, jímž byla zamítnuta

žaloba na určení neplatnosti Výpovědi, závazný (§ 159a odst. 1 a 4 zákona č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen

„o.s.ř.“) pro účastníky a též všechny orgány, nelze než konstatovat, že Výpověď

byla platná a že v důsledku toho nájemní vztah žalovaného uplynutím výpovědní

lhůty zanikl; pak ovšem žalovaný užívá byt bez právního důvodu. Proto zamítavý

rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost

opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Uplatněné dovolací námitky

podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a

odst. 2 písm. b/ o.s.ř. V dovolání zpochybnil správnost právního názoru, že na

základě platné Výpovědi zanikl jeho nájemní vztah k bytu a že tudíž byt užívá

bez právního důvodu. Uvedl, že byli-li on a jeho manželka podle pravomocného

rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36 C

159/2006-92, společnými nájemci předmětného bytu, nelze v současné době

dovozovat, že byt užívá bez právního důvodu. Současně zdůraznil, že pravomocným

usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2002, č. j. 28 Cm

119/2001-119, bylo žalobci uloženo, aby do patnácti dnů od právní moci usnesení

učinil prohlášení vlastníka budovy č. p. 2628, umístněné na pozemku parc. č.

1094/1 v katastrálním území Moravská Ostrava, obci Ostrava, jež bude obsahovat

tam uvedené náležitosti, a že tuto povinnost dosud žalobce nesplnil přes

exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. listopadu

2005, č. j. 51 Nc 10097/2005-19. Dodal, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě

ze dne 28. listopadu 2007, č. j. 24 C 152/2003-162, ve spojení s rozsudkem

Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2009, č. j. 42 Co 381/2008-242, byla

pravomocně zamítnuta žaloba na zaplacení dlužného nájemného z bytu v částce

75.948,- Kč, z čehož vyplývá, že výpovědní důvod uplatněný ve Výpovědi nebyl

ani naplněn. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího

soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci

odvolacím soudem a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že

dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240

odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení

dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1

písm. a/ o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil

rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího

soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými

dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení

§ 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu

přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a

b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).

Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu

spisu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze

odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním

posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud

posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo

právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný

skutkový stav nesprávně aplikoval.

S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové

konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s.

ř. půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního názoru, že – z

důvodů uvedených v napadeném rozsudku – nájemní vztah žalovaného k bytu na

základě Výpovědi (uplynutím výpovědní lhůty) zanikl a byt proto užívá bez

právního důvodu.

Pro rozhodnutí o vyklizení bytu bylo v daném případě podstatné, zda žalovaný

užívá byt bez právního důvodu (jak měl za to žalobce) či zda mu i nadále svědčí

nájemní právo k bytu. Okresní soud v Ostravě v zamítavém rozsudku ze dne 13.

dubna 2007, č. j. 36 C 159/2006-92, ve spojení s usnesením Krajského soudu v

Ostravě ze dne 26. září 2007, č. j. 11 Co 492/2007-138, vyřešil otázku

existence nájemního vztahu žalovaného (a tehdy i jeho manželky) k bytu tak, že

nedostala-li se Výpověď do sféry dispozice žalovaného a jeho manželky, nemohla

v jejich právním (nájemním) poměru k předmětnému bytu vyvolat žádné právní

účinky; v důsledku toho jsou žalovaný a jeho manželka nadále společnými nájemci

bytu (dovolací soud dodává, že po úmrtí manželky je výlučným nájemcem bytu

pouze žalovaný - § 707 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve

znění pozdějších předpisů /viz usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23.

února 2009, sp. zn. 99 D 1099/2008/). Za této situace nemůže obstát názor, že

na základě Výpovědi nájemní vztah žalovaného (a jeho manželky) k bytu zanikl

uplynutím výpovědní lhůty a že nyní užívá žalovaný předmětný byt bez právního

důvodu. Z řečeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.

s. ř. byl použit opodstatněně.

Lze uzavřít, že z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2

písm. b/ o. s. ř. a jeho obsahové konkretizace není rozsudek odvolacího soudu

správný. Dovolací soud jej proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s.

ř. zrušil a podle § 243b odst. 3 věty první o. s. ř. pak věc vrátil odvolacímu

soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta

první o. s. ř.).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení

dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. února 2011

JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.

předseda senátu