26 Cdo 2051/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové
ve věci žalobce Bytového družstva Křižíkova 19, se sídlem v Ostravě – Moravské
Ostravě, Křižíkova 19/2628, zastoupeného JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem
se sídlem v Bratčicích 137, proti žalovanému Ing. J. G., zastoupenému JUDr.
Zuzanou Šmídovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Žerotínova
1155/3, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C
425/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
8. ledna 2010, č. j. 11 Co 510/2009-78, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2010, č. j. 11 Co
510/2009-78, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Ostravě (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7.
května 2009, č. j. 84 C 425/2008-47, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen
vyklidit a vyklizený žalobci předat do patnácti dnů od zajištění přístřeší „byt
č. 7, sestávající ze čtyř pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve 3.
poschodí domu K. 19, č. p. 2628 v O. – M. O., zapsaného v katastru nemovitostí
na listu vlastnictví č. 2756 pro katastrální území M. O., obec a okres
O.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“);
současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně především za zjištěno, že
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2002, č. j. 28 Cm
119/2001-119, ve spojení s usnesením ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 28 Cm
119/2001-119, potvrzeným ve výroku o věci samé usnesením Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 14. července 2004, č. j. 1 Cmo 45/2003-136, bylo k návrhu
žalovaného a jeho manželky B. G. (a dalších osob) žalobci uloženo, aby do
patnácti dnů od právní moci usnesení učinil prohlášení vlastníka budovy č. p.
2628, umístněné na pozemku parc. č. 1094/1 v katastrálním území Moravská
Ostrava, obci Ostrava, jež bude obsahovat tam uvedené náležitosti, a že
usnesením Exekutorského úřadu v Ostravě ze dne 26. března 2008, č. j. 024 EX
594/05-35, byla – k vymožení povinnosti učinit prohlášení vlastníka budovy –
žalobci uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč. Dále zjistil, že dne 28. května
2006 vyhotovil žalobce (vlastník předmětného domu a pronajímatel předmětného
bytu) výpověď z nájmu žalovaného a jeho manželky (společných nájemců bytu) k
předmětnému bytu (dále jen „Výpověď“), že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě
ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36 C 159/2006-92, ve spojení s usnesením Krajského
soudu v Ostravě ze dne 26. září 2007, č. j. 11 Co 492/2007-138, byla zamítnuta
žaloba žalovaného a jeho manželky na určení neplatnosti Výpovědi, že v
citovaném rozhodnutí soud prvního stupně dovodil, že nedostala-li se Výpověď do
sféry dispozice žalovaného a jeho manželky, nemohla v jejich právním (nájemním)
poměru k předmětnému bytu vyvolat žádné právní účinky, a proto není zapotřebí
vyslovovat (určovat) soudním rozhodnutím její neplatnost; v důsledku toho jsou
žalovaný a jeho manželka neustále společnými nájemci bytu. Nakonec také
zjistil, že manželka žalovaného dne 21. března 2008 zemřela.
Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že výrok
pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36
C 159/2006-92, je závazný pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, v tehdy účinném znění). Dále rovněž dovodil,
že byli-li podle citovaného rozhodnutí žalovaný a tehdy i jeho manželka
společnými nájemci předmětného bytu, nelze nyní dospět k závěru, že nájemní
vztah žalovaného k bytu skončil a že žalovaný v současné době užívá byt bez
právního důvodu. S přihlédnutím k uvedenému žalobu zamítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne
8. ledna 2010, č. j. 11 Co 510/2009-78, citovaný rozsudek soudu prvního stupně
změnil tak, že žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost předmětný byt
vyklidit do patnácti dnů od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech
řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně,
avšak na jeho základě dospěl k odlišným právním závěrům. Na rozdíl od soudu
prvního stupně totiž dovodil, že je-li pravomocný rozsudek Okresního soudu v
Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36 C 159/2006-92, jímž byla zamítnuta
žaloba na určení neplatnosti Výpovědi, závazný (§ 159a odst. 1 a 4 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen
„o.s.ř.“) pro účastníky a též všechny orgány, nelze než konstatovat, že Výpověď
byla platná a že v důsledku toho nájemní vztah žalovaného uplynutím výpovědní
lhůty zanikl; pak ovšem žalovaný užívá byt bez právního důvodu. Proto zamítavý
rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Uplatněné dovolací námitky
podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a
odst. 2 písm. b/ o.s.ř. V dovolání zpochybnil správnost právního názoru, že na
základě platné Výpovědi zanikl jeho nájemní vztah k bytu a že tudíž byt užívá
bez právního důvodu. Uvedl, že byli-li on a jeho manželka podle pravomocného
rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36 C
159/2006-92, společnými nájemci předmětného bytu, nelze v současné době
dovozovat, že byt užívá bez právního důvodu. Současně zdůraznil, že pravomocným
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2002, č. j. 28 Cm
119/2001-119, bylo žalobci uloženo, aby do patnácti dnů od právní moci usnesení
učinil prohlášení vlastníka budovy č. p. 2628, umístněné na pozemku parc. č.
1094/1 v katastrálním území Moravská Ostrava, obci Ostrava, jež bude obsahovat
tam uvedené náležitosti, a že tuto povinnost dosud žalobce nesplnil přes
exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. listopadu
2005, č. j. 51 Nc 10097/2005-19. Dodal, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě
ze dne 28. listopadu 2007, č. j. 24 C 152/2003-162, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2009, č. j. 42 Co 381/2008-242, byla
pravomocně zamítnuta žaloba na zaplacení dlužného nájemného z bytu v částce
75.948,- Kč, z čehož vyplývá, že výpovědní důvod uplatněný ve Výpovědi nebyl
ani naplněn. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci
odvolacím soudem a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že
dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240
odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení
dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1
písm. a/ o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení
§ 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu
přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a
b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu
spisu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze
odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové
konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s.
ř. půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního názoru, že – z
důvodů uvedených v napadeném rozsudku – nájemní vztah žalovaného k bytu na
základě Výpovědi (uplynutím výpovědní lhůty) zanikl a byt proto užívá bez
právního důvodu.
Pro rozhodnutí o vyklizení bytu bylo v daném případě podstatné, zda žalovaný
užívá byt bez právního důvodu (jak měl za to žalobce) či zda mu i nadále svědčí
nájemní právo k bytu. Okresní soud v Ostravě v zamítavém rozsudku ze dne 13.
dubna 2007, č. j. 36 C 159/2006-92, ve spojení s usnesením Krajského soudu v
Ostravě ze dne 26. září 2007, č. j. 11 Co 492/2007-138, vyřešil otázku
existence nájemního vztahu žalovaného (a tehdy i jeho manželky) k bytu tak, že
nedostala-li se Výpověď do sféry dispozice žalovaného a jeho manželky, nemohla
v jejich právním (nájemním) poměru k předmětnému bytu vyvolat žádné právní
účinky; v důsledku toho jsou žalovaný a jeho manželka nadále společnými nájemci
bytu (dovolací soud dodává, že po úmrtí manželky je výlučným nájemcem bytu
pouze žalovaný - § 707 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve
znění pozdějších předpisů /viz usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23.
února 2009, sp. zn. 99 D 1099/2008/). Za této situace nemůže obstát názor, že
na základě Výpovědi nájemní vztah žalovaného (a jeho manželky) k bytu zanikl
uplynutím výpovědní lhůty a že nyní užívá žalovaný předmětný byt bez právního
důvodu. Z řečeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.
s. ř. byl použit opodstatněně.
Lze uzavřít, že z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř. a jeho obsahové konkretizace není rozsudek odvolacího soudu
správný. Dovolací soud jej proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s.
ř. zrušil a podle § 243b odst. 3 věty první o. s. ř. pak věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. února 2011
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu