26 Cdo 207/2020-143 26 Cdo 208/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně Š. Š., bytem XY, zastoupené JUDr. Filipem Šourkem, advokátem se sídlem v Liberci, Generála Svobody 374/9, proti žalovaným 1/ B. Z., bytem XY, 2/ A. Z., bytem XY, 3/ nezl. AAAAA, bytem XY, zastoupenému žalovanou 1/ jako zákonnou zástupkyní, 4/ VODOTECHNA a.s., se sídlem v Liberci XXIII – Doubí, Hodkovická 434, IČO: 25458744, a 5/ P. Z., bytem XY, o vyklizení nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 24 C 87/2017, o dovolání žalované 4/ proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. dubna 2019, č. j. 35 Co 87/2019-101, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaní 1/ až 3/ vyklidili tam specifikovanou nemovitou věc.
Na její návrh Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 3. ledna 2018, č. j. 24 C 87/2017-46, připustil (podle § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.“), aby do řízení na straně žalované přistoupili další účastníci, a to obchodní společnost VODOTECHNA a.s., se sídlem v Liberci XXIII – Doubí, Hodkovická 434, IČO: 2548744 (správně 25458744), a P. Z., bytem XY.
K odvolání žalované 1/, žalované 2/, obchodní společnosti VODOTECHNA a.s. a P. Z. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 2. října 2018, č. j. 35 Co 132/2018-82, odvolaní P. Z. odmítl (pro opožděnost) a usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění, že identifikační číslo obchodní společnosti VODOTECHNA a.s. je 25458744.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 4/ – nezastoupena advokátem – včasné dovolání. Soud prvního stupně ji usnesením ze dne 8. ledna 2019, č. j. 24 C 87/2017-90, vyzval k úhradě dovolacího poplatku a jelikož ho ve stanovené lhůtě nezaplatila, usnesením ze dne 28. února 2019, č. j. 24 C 87/2017-94, zastavil řízení o jejím dovolání (proti usnesení odvolacího soudu ze dne 2. října 2018, č. j. 35 Co 132/2018-82). K jejímu odvolání odvolací soud usnesením ze dne 4. dubna 2019, č. j. 35 Co 87/2019-101, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 4/ (dovolatelka) – nezastoupena advokátem – opět dovolání.
Usnesením ze dne 22. července 2019, č. j. 24 C 87/2017-107, ji soud prvního stupně vyzval k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení (podáním dovolání jí totiž vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání – § 4 odst. 1 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. září 2017 /dále jen „zákon o soudních poplatcích“/, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4.000 Kč) s upozorněním, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví; současně ji poučil o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků. Podáním ze dne 6. srpna 2019 pak dovolatelka požádala o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (viz č. l. 114 spisu). K jejímu odvolání však odvolací soud usnesením ze dne 13. listopadu 2019, č. j. 35 Co 246/2019-129, potvrdil usnesení ze dne 24. září 2019, č. j. 24 C 87/2017-120, kterým jí soud prvního stupně osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Následně ji soud prvního stupně usnesením ze dne 18. listopadu 2019, č. j. 24 C 87/2017-135, opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení s poučením, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li soudní poplatek v uvedené lhůtě zaplacen. Citovaná výzva jí byla doručena dne 25. listopadu 2019 (viz č. l. 130 spisu). Podáním ze dne 12. prosince 2019 však opět požádala o osvobození od soudního poplatku z dovolání, případně o posečkání s jeho placením (viz č. l. 141 spisu). Poté soud prvního stupně předložil věc k rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení dovolacího poplatku Nejvyššímu soudu se zdůvodněním, že tento postup se mu jeví jako vhodný vzhledem k pokračující procesní aktivitě dovolatelky, která by mohla vést k neukončitelnému řetězci rozhodování o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení dovolacího poplatku.
Dovolatelka tedy dosud nezaplatila soudní poplatek z dovolání (proti usnesení odvolacího soudu ze dne 4. dubna 2019, č. j. 35 Co 87/2019-101), který byl splatný již okamžikem jeho podání, přestože k tomu byla posledně citovaným usnesením soudu prvního stupně opětovně vyzvána. K její žádosti o osvobození od soudního poplatku z dovolání ze dne 12. prosince 2019 nelze přihlížet, neboť byla podána až po marném uplynutí lhůty určené k jeho zaplacení a není tudíž již způsobilá zabránit zastavení dovolacího řízení pro jeho nezaplacení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 16. dubna 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod č. 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 3. září 2019, sp. zn. I. ÚS 2021/19/).
Protože dovolatelka ani po (opakované) výzvě soudu prvního stupně nezaplatila soudní poplatek splatný podáním dovolání, Nejvyšší soud – předseda senátu Nejvyššího soudu (§ 243f odst. 2 o.s.ř.) – řízení o jejím dovolání podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 4. dubna 2019, sp. zn. 26 Cdo 4743/2018).
Na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí je již uvedeno, že usnesením ze dne 28. února 2019, č. j. 24 C 87/2017-94, soud prvního stupně zastavil – pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání – řízení o dovolatelčině dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 2. října 2018, č. j. 35 Co 132/2018-82. K jejímu odvolání odvolací soud usnesením ze dne 4. dubna 2019, č. j. 35 Co 87/2019-101, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Bylo-li řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 4. dubna 2019, č. j. 35 Co 87/2019-101, zastaveno, je – logicky vzato – vyloučeno zabývat se předchozím dovoláním proti usnesení odvolacího soudu ze dne 2. října 2018, č. j. 35 Co 132/2018-82.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 3. 2020
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu