Judikát 26 Cdo 207/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03.03.2026
Spisová značka:26 Cdo 207/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.207.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání (vady)
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E
26 Cdo 207/2026-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně Ryheli s.r.o., se sídlem v Chlumu č.p. 110, IČO 05851840, zastoupené Mgr. Davidem Hartmanem, advokátem se sídlem v Praze, Záhořanského 1944/4, proti žalované FISH export 24 a.s., se sídlem v Praze 4 – Hájích, Mírového hnutí 33/24, IČO 07054491, zastoupené Mgr. Lukášem Rapsou, advokátem se sídlem v Praze, Štupartská 769/18, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 161/2025, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2025, č. j. 70 Co 290/2025-41, takto:
Dovolání se odmítá. Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 29. 7. 2025, č. j. 18 C 161/2025-11, přerušil řízení vedené u něj pod sp. zn. 18 C 161/2025 do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 205/2025. 2. Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 22. 9. 2025, č. j. 70 Co 290/2025-41, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se nepřerušuje, neboť v souběžně probíhajícím nalézacím řízení, v němž se žalovaná domáhá nahrazení projevu vůle žalobkyně uzavřít nájemní smlouvu k nemovitostem, jejichž vyklizení se žalobkyně v této věci domáhá, není řešena žádná prejudiciální otázka mající podstatný význam pro rozhodnutí tohoto sporu. 3. Dovolání, kterým žalovaná napadla usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť trpí vadami, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. 4. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 5.
Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 5. Dovolatelka v dovolání uvedla jen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to z důvodů, že odvolací soud se nesprávně a nedostatečně seznámil se skutkovým a důkazním stavem v obou řízeních, a proto učinil právní závěry na základě nesprávně a neúplně zjištěného skutkového a důkazního stavu obou sporných řízení, zaměnil účastníky právních vztahů, a stanovil vadně časovou souslednost jednání žalobkyně a dalších subjektů. Tyto vady měly podle ní za následek nesprávný právní závěr odvolacího soudu a vedly k nesprávnému rozhodnutí. Neformulovala však žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by mělo podle jejího názoru rozhodnutí odvolacího soudu záviset, a taktéž nespecifikovala, který z předpokladů přípustnosti dovolání má za splněný. 6. K vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.); samy o sobě však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají (viz § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 7. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 3. 3. 2026
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu