26 Cdo 2104/2025-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobkyně Rybka Reality s.r.o., se sídlem v Kravařích, Kostelní 733/2b, IČO 08810401, zastoupené Mgr. Romanem Krakovkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Pivovarská 1504/8, proti žalované J. K., zastoupené Mgr. Markem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 244/27, o 142.389 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 C 321/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2025, č. j. 11 Co 20/2025-70, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2. Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - 238a o. s. ř.), a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
3. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
4. Dovolatelka v dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva (aplikace § 2991 odst. 2, § 2997 odst. 1 věty druhé a § 2999 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a procesního práva (nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí), při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe. V dovolání však neoznačila žádná rozhodnutí dovolacího soudu, od kterých se měl odvolací soud při právním posouzení věci odchýlit; tento údaj (ať již v jakékoliv formě) nelze zjistit ani z celého jeho obsahu. Dovolatelka tak pouze polemizuje s právními a skutkovými závěry odvolacího soudu, aniž by řádně vymezila
přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Právní posouzení odvolacím soudem navíc zpochybňuje pouze prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování, nabízí vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu a současně namítá existenci vady řízení; uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
5. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o
návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. 6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 10. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu