26 Cdo 2118/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci nejasného podání žalobce P. N., proti žalovanému H. S., o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. listopadu 2014, č. j. 12 Co 578/2014-57, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Žalobce napadl dovoláním v záhlaví označené rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. října 2014, č. j. 17 Nc 707/2014 -46, tak, že mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 % a byla mu ustanovena jako zástupkyně pro řízení advokátka JUDr. Bronislava Wittnerová s tím, že on bude platit v rozsahu 50 % hotové výdaje a odměnu za zastupování, popř. též náhradu za daň z přidané hodnoty. Po podání dovolání žalobce dne 16. dubna 2015 zemřel. Z povahy práva na přiznání osvobození od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a práva na ustanovení zástupce pro řízení (§ 30 o. s. ř.) vyplývá, že se pojí s osobou účastníka řízení, resp. s poměry (majetkovými, sociálními a dalšími), které se připínají výlučně k jeho osobě. Jde tedy o práva vázaná pouze na konkrétního účastníka řízení, které – jsou-li soudem přiznána – na případné právní nástupce nepřecházejí (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. května 1999, sp. zn. 18 Co 233/99, uveřejněné pod č. 130/1999 v časopise Soudní judikatura). Jestliže tedy v průběhu dovolacího řízení, jehož předmětem měl být přezkum rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení, žalobce ztratil způsobilost být účastníkem řízení, neumožňuje povaha věci v řízení pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 234/2002). Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil (§ 19, § 103, § 107 odst. 5, § 243b o. s. ř.). Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2015
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu