26 Cdo 2130/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce – S. b. h. J. u D.,
proti žalovanému I. S., o zaplacení 64.820,20 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 16 C 1752/97, o dovolání
žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. listopadu
2000, č.j. 12 Co 942/2000 - 50, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 29. srpna 2000, č.j. 16 C
1752/97 – 41, zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání
odporu proti platebnímu rozkazu vydanému dne 20. dubna 1998, sp. zn. 16 C
1752/97.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze
dne 21. listopadu 2000, č.j. 12 Co 942/2000 - 50 toto odvolání odmítl
podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen
„o.s.ř.“). Odvolací soud dovodil, že odvolání žalovaného bylo podáno až po
uplynutí odvolací lhůty (§ 204 odst. 1 o.s.ř.). Vycházel z toho, že za den
doručení usnesení soudu prvního stupně je třeba považovat den 1. září
2000. Posledním dnem odvolací lhůty bylo pondělí dne 18. září 2000 (§ 57
odst. 2 o.s.ř.). Žalovaný však podal odvolání prostřednictvím svého zástupce
teprve dne 20. září 2000. Toto usnesení krajského soudu nabylo právní moci dne
dne 8. února 2001.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal
žalovaný dne 7. března 2001 včasné dovolání. Dovolatel má především zato, že
odvolací soud řádně nezjistil a nezkoumal, kdy a jak právní zástupce žalovaného
obdržel usnesení ze dne 29. srpna 2000, č.j. 16 C 1752/97 - 41. Nezkoumal,
zda se zástupce žalovaného v místě doručení zdržoval, zda si mohl zásilku
převzít, nebo, zda ji bylo možno doručit jiné dospělé osobě bydlící v témže
bytě, resp. domě. V době doručování se zástupce žalovaného v místě bydliště
zdržoval. Taktéž se zde zdržovala i jeho manželka paní E. V. Dovolatel, (resp.
jeho zástupce) připomíná, že se stávalo, že poštovní doručovatelky občas, aniž
by se přesvědčily, zda se v domě někdo zdržuje, vhodily příslušnou výzvu do
schránky. Zástupce žalovaného má přitom jak u vjezdu do domu, tak u domovních
dveří, instalovány dva fungující zvonky. Tedy až po vyčerpání možností doručení
přímo zástupci žalovaného, resp. jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo
domě, mohla poštovní doručovatelka písemnost uložit na poště. Odvolací soud
však převzal nesprávný závěr pošty o této otázce. Dovolatel proto požaduje
zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.
S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č.
30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší
soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal a rozhodl
podle znění občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2000.
Dovolací soud za popsaného stavu uvážil, že dovolání žalovaného
bylo v označené věci podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení,
řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř. Stalo se tak
v rámci lhůty určené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř. Je charakterizováno
obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř.
Dovolání, pokud směřuje proti usnesení odvolacího soudu, se fakticky opírá o
možný případ přípustnosti dovolání podle § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř.
Dovolací soud pak přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že
toto rozhodnutí, z pohledu výtek obsažených v dovolání žalovaného je třeba
považovat za správné (§ 243b odst. 1 o.s.ř.).
Ze znění ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu
dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem
dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen jeho rozsahem, ale i
uplatněným dovolacím důvodem. Podle třetího odstavce zmíněného ustanovení však
dovolací soud přihlédne též k (případným) vadám uvedeným v ustanovení § 237
o.s.ř., resp. v případech, kdy je jinak dovolání proti napadenému rozhodnutí
přípustné, též k vadám řízení které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, pokud tyto vady nebyly uplatněny v dovolání.
Z obsahu spisu ovšem nevyplývá, že by dané řízení bylo zatíženo některou z
naznačených vad.
Nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručí
se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané
na témže pracovišti, je - li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li
možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a
adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se
považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení
nedozvěděl (§ 46 odst. 2 o.s.ř.).
Jak vyplývá z doručenky týkající se zásilky určené zástupci
žalovaného a obsahující usnesení soudu prvního stupně, č.j. 16 C
1752/97 - 41, která je připojena k čl. 42 spisu, byla zmíněná zásilka dne
1. září 2000 uložena na poště s údajem, že adresát, ač se v místě
doručení zdržuje, nebyl zastižen a písemnost nemohla být doručena ani jinému
příjemci, takže byla uložena na poště a adresát byl o uložení této zásilky
písemně vyrozuměn a poučen o tom, že si ji má ve vlastním zájmu co nejdříve
vyzvednout.
Řádně vyplněná a poštou stvrzená doručenka má obecně povahu veřejné
listiny. Jestliže účastník zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence
(tedy namítá, že stanovený postup doručování nebyl dodržen), je povinen
nabídnout soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení. V posuzovaném případě
dovolatel namítá, že nebyl dodržen postup při doručení jeho zástupci ve smyslu
ustanovení § 46 odst. 2 tím, že zásilka, obsahující rozhodnutí soudu prvního
stupně, byla uložena na poště, ač se v tento den jeho zástupce, kterému bylo
doručováno (a stejně tak jeho manželka), zdržoval v místě doručení (vytýkáno
tak není např., že by nebyla dána příslušná výzva k vyzvednutí této zásilky).
Protože dovolatel - byť v zásadě jen v obecné rovině - zpochybňoval, že
pošta při doručování zmíněné zásilky postupovala v souladu s ustanovením § 46
odst. 2 o.s.ř., když v podstatě naznačoval, že doručovatelka se tehdy zřejmě
ani nesnažila zásilku doručit přímo zástupci žalovaného, eventuálně jiné osobě
v témže bytě, resp. domě, bylo prostřednictvím soudu prvního stupně provedeno
ve smyslu ustanovení § 243a odst. 2 o.s.ř. dokazování k prokázání důvodů tohoto
dovolání. Takto však ani ze zprávy ředitele obvodního ředitelství Č. p. - Obvod
L. ze dne 26. července 2001, ani z výslechu zástupkyně vedoucí pošty H.
n. N. svědkyně M. R., ani poštovní doručovatelky svědkyně A. P. nevyplynulo
nic, co by zpochybnilo na doručence stvrzovaný postup při doručování uvedené
zásilky zástupci žalovaného. Je přitom třeba si současně uvědomit, že
skutečnost, že adresát (případně i jiná osoba bydlící v témže bytě nebo témže
domě) nebyl zastižen, ač se v místě doručení zdržuje (§ 46 odst. 2 o.s.ř.)
může být ovlivněna celou řadou předem nepředvídatelných okolností na straně
adresáta. Sám dovolatel přitom nikterak neprokázal, že by v uvedeném případě
nebylo poštou postupováno podle zmiňovaného ustanovení § 46 odst. 2 o.s.ř.
Z vyložených důvodů je proto patrné, že dovoláním napadené usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem je proto třeba pokládat za správné (§ 243b
odst. 1 o.s.ř.). Proto Nejvyšší soud České republiky z uvedeného důvodu podané
dovolání žalovaného zamítl. K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a
odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 243b o.s.ř. ve
spojení s § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 věta první o.s.ř.,
když žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch, zatímco žalobci v dovolacím
řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2001
JUDr. Pavel Pavlík , v.r.
předseda senátu