USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) A. H., a b) J. H., zastoupených JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinným 1. O. M., a 2. J. M., zastoupeným JUDr. Ivou Drahošovou, advokátkou se sídlem ve Vysokém Mýtě, nám. Přemysla Otakara II. 186, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 15 E 41/2022, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 3. 2024, č. j. 27 Co 223/2023-174, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Povinní jsou povinni zaplatit oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.815 Kč k rukám JUDr. Josefa Moravce, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 6. 3. 2024, č. j. 27 Co 223/2023-174, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 6. 2023, č. j. 15 E 41/2022-81, jímž byl podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. 3. 2004, č. j. 5 C 57/2003-36, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 7. 2004, č. j. 19 Co 260/2004-65, nařízen výkon rozhodnutí vyklizením „bytu v přízemí domu č. p. XY, s příslušenstvím, v obci XY, a přestěhováním povinných a všech, kdo s nimi bydlí na základě jejich práva, do náhradního bytu o velikosti 3+1 v prvním nadzemním podlaží domu č. p. XY s příslušenstvím v
obci XY“, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
3. Závěry rozhodnutí odvolacího soudu (jeho postup) ohledně otázek, zda oprávněný může v průběhu řízení o výkon rozhodnutí vyklizením bytu (podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 – viz Čl. II bod 9 zákona č. 293/2013 Sb.) změnit navrhovanou bytovou náhradu, a zda musí být prokázáno, že původní náhrada, pro kterou byl návrh podán, byla zajištěna, vyplývají z výslovného a jasného znění § 95 odst. 1 věty první o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s § 254 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle této úpravy žalobce (navrhovatel, oprávněný) může za řízení (se souhlasem soudu) měnit návrh na zahájení řízení. Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze přitom považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. Změna žaloby (návrhu) je změnou předmětu řízení, v případě připuštění změny návrhu je předmětem řízení nadále již pouze nový (změněný) návrh. Přípustnost dovolání tedy nezakládá ani otázka, zda musí bytová náhrada, pro kterou je návrh na nařízení výkonu podáván, existovat již v době podání návrhu, byť její existence může být prokázána později. Prokazovat existenci bytové náhrady, která již není předmětem řízení, by bylo bezpředmětné.
4. Na otázce, zda je změna navrhované bytové náhrady možná i v průběhu odvolacího řízení, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť v průběhu odvolacího řízení ke změně bytové náhrady nedošlo (vyklizovaný byt se stal současně náhradním bytem již v řízení před soudem prvního stupně); v průběhu odvolacího řízení oprávnění pouze doložili, že bytová náhrada byla zajištěna na dobu neurčitou.
5. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky výše nájemného v náhradním bytě, neboť ji odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Podle ustálené soudní praxe jedním z kritérií při posuzování přiměřenosti bytových náhrad je i hledisko výše nájemného v zajišťované bytové náhradě, které se však neposuzuje ve vztahu k sociálním poměrům povinného, nýbrž ve vztahu k vyklizovanému bytu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2488/2005, ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 48/2014, nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. IV. ÚS 524/2003).
6. Dovolatelé navíc zpochybnili správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem ohledně přiměřenosti nájemného v náhradním bytě prostřednictvím skutkových námitek. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
7. Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že nepostupoval správně, když nařídil jednání a provedl dokazování (navrženými listinami), ačkoliv soud prvního stupně pochybil a ve věci rozhodl bez jednání, nevymezují žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale jen mu vytýkají, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237 - 238a o. s. ř.). Pro úplnost je možné dodat, že postup odvolacího soudu byl zcela v souladu s § 212a odst. 5 o. s. ř.
8. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolateli napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
9. Nejvyšší soud proto dovolání povinných podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 11. 3. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu