26 Cdo 2266/2023-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně A. P., zastoupené Mgr. Lindou Kasha, advokátkou se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1043/11, proti žalované G. P., zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 542/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2023, č. j. 14 Co 64/2023-149, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2. Dovolání žalobkyně není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
3. Rozhodnutí odvolacího soudu je primárně založeno na závěru, že žalobkyni nesvědčí právo nájmu k bytové jednotce (a tudíž jí nesvědčilo ani předkupní právo podle § 1187 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“).
4. Dovolatelka však v dovolání zpochybnila – a to prostřednictvím nezpůsobilého dovolacího důvodu – pouze dílčí závěr, že se nájem bytu její matky (tedy její právní předchůdkyně) transformoval v nájem družstevní a zanikl zánikem jejího členství v bytovém družstvu.
5. Namítá, že odvolací soud sice konstatoval, že členství její matky v bytovém družstvu zaniklo, neuvedl však, kdy přesně se tak stalo. Vytýká mu, že ji měl poučit podle § 118a odst. 1, popř. odst. 2 o. s. ř., a vyzvat, aby dotvrdila a prokázala skutkové okolnosti zániku členství její matky v družstvu, kterými by prokázala, že k němu došlo již před nabytím vlastnického práva k domu družstvem. Měla za to, že v takovém případě by se totiž běžný nájem její matky netransformoval na nájem družstevní, a nemohl by tedy zaniknout vystoupením z družstva. Rovněž namítala, že odvolací soud ohledně této otázky vyšel ze zjištění, která ze spisu vůbec nevyplývala a v řízení nevyšla najevo, a jeho rozhodnutí tak pro ni bylo překvapivé.
6. Námitkami, že rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé a že nebyla poučena podle § 118a odst. 1, případně odst. 2 o. s. ř., uplatňuje dovolatelka jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3028/2018). K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237 - 238a o. s. ř.).
7. Namítá-li dovolatelka extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a
právním posouzením věci odvolacím soudem, zpochybňuje jeho právní posouzení věci prostřednictvím skutkových námitek (zejména, že nebylo postaveno najisto, kdy členství matky žalobkyně v družstvu zaniklo). Skutková zjištění, k nimž soudy dospěly, však nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu. Soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry odůvodnily. Nejde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
8. Pro úplnost lze uvést, že z obsahu spisu vyplývá, že k zániku členství matky žalobkyně v družstvu nemohlo dojít před nabytím bytového domu družstvem, neboť družstvo vzniklo dne 2. 11. 1992, smlouvou ze dne 27. 11. 1992 nabylo předmětný dům a podle článku 7 odst. 4 písm. b) stanov družstva ze dne 8. 9. 1992 (jimiž provedly důkaz soudy obou stupňů) „vystoupením zaniká členství po uplynutí šesti měsíců ode dne předání písemného oznámení o vystoupení“. Tvrzením o (ne)existenci nájmu žalobkyně a její matky se zabývaly soudy obou stupňů, rozhodnutí odvolacího soudu tak mohlo být pro dovolatelku nevítané, nikoli však překvapivé.
9. Další závěr odvolacího soudu – o neplatnosti nájemní smlouvy, kterou
10. Nezpochybnila-li dovolatelka prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu závěr odvolacího soudu, že jí nesvědčí právo nájmu k předmětné bytové jednotce, nemohl dovolací soud správnost tohoto závěru přezkoumat. Není-li dovolatelka nájemkyní předmětné bytové jednotky, nemá ani předkupní právo podle § 1187 odst. 1 o. z. Je pak nadbytečné zabývat se otázkou, zda je možný vznik nájmu družstevního bytu, aniž by byla uzavřena nájemní smlouva mezi družstvem a jeho členem, např. formou vydržení (podle dovolatelky dosud v judikatuře dovolacího soudu neřešenou), neboť ta se týká postavení žalované (jejích práv k předmětné bytové jednotce), a její řešení nemůže zvrátit závěr odvolacího soudu o neexistenci nájemního práva dovolatelky.
11. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelkou napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
12. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu