26 Cdo 2289/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní
věci žalobce F. Š., zast. advokátem, proti žalovaným 1) J. K., 2) L. K., oba
zastoupeni advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního
soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 C 611/2002, o dovolání žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2005, č.j. 19 Co 263/2004-70, ve znění
usnesení téhož soudu ze dne 28. 7. 2005, č.j. 19 Co 263/2004-101, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 4. 2005, č.j. 19 Co
263/2004-70, ve znění usnesení ze dne 28. 7. 2005, č.j. 19 Co 263/2004-101,
potvrdil usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 6. 2004, č.j. 18 C
611/2002-36, jímž tento soud přerušil řízení vedené pod spisovou značkou 18 C
611/2002 do pravomocného skončení řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 9
C 194/2001.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že z ust. § 135
odst. 1 o. s. ř. lze dovodit, kromě vyjmenovaných rozhodnutí jiných
orgánů, jimiž je vázán, že otázku řešenou v jiném soudním řízení, která může
mít význam pro rozhodnutí soudu, je si soud oprávněn vyřešit, může však také
řízení přerušit. Zájem na jednotnosti rozhodování soudů vede k tomu, že pokud
již o takové otázce řízení probíhá, soud zpravidla jiné řízení přeruší a vyčká
rozhodnutí příslušného orgánu, z něhož pak v dalším řízení vychází.
Odvolací soud v odůvodnění usnesení dále uvedl, že pokud ve věci vedené
u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 194/2001 o přivolení k výpovědi z
nájmu bytu dle ust. § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zákoníku a vyklizení bytu bude
řešena otázka platnosti nájemní smlouvy, má řešení této otázky zásadní význam i
pro toto řízení.
Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu proto nevybočil ze
zákonného rámce ust. § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., ve znění účinném do 31.
3. 2005, pokud řízení v této věci přerušil do skončení řízení se věci vedené
pod sp. z. 9 C 194/2001, a proto odvolací soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno
výše.
Dovoláním ze dne 4. 7. 2005 žalobce napadl výše uvedené usnesení
odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že se dovolatel domnívá, že ve věci
samé má po právní stránce zásadní význam podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
skutečnost, že nalézací soudy přerušením řízení odepřeli dovolateli právo
domáhat se soudní ochrany vlastnických práv v reálném čase.
V odůvodnění dovolání dovolatel uvedl, že odvolací soud rozhodl o
právech a povinnostech někoho jiného než účastníka řízení, dále byla věc
nesprávně právně posouzena, řízení je postiženo vadou řízení, která měla za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí vychází ze skutkových
zjištění, které nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném
dokazování. Podle dovolatele mu bylo odňato právo na soudní ochranu a
spravedlivý proces, byla porušena rovnost účastníků před soudem a soud mu
odepřel ochranu jeho vlastnických práv.
V podrobnostech dovolatel uvedl, že ve věci vedené u Okresního soudu ve
Znojmě pod sp. zn. 9 C 194/2001 nejde o stejnou věc a v této věci a ve věci
vedené pod sp. zn. 18 C 611/2002 jsou jiní účastníci. Taktéž není správné
tvrzení obsažené ve zdůvodnění napadeného rozhodnutí, že H. Š. není
spoluvlastnicí domu a bytu, což je v rozporu s prokázanými skutečnostmi.
Dovolatel dále v dovolání uvedl, že řízení vedené u Okresního soudu ve
Znojmě pod sp. zn. 9 C 194/2001 bylo v době rozhodování odvolacího soudu
přerušeno usnesením tohoto soudu ze dne 4. 2. 2004, č.j. 9 C 194/2001-33 do
pravomocného skončení řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 9 C 231/2001.
V řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 231/2001 byl Okresním soudem ve Znojmě vydán
dne 17. 1. 2005 pod č.j. 9 C 231/2001- 317 rozsudek, který byl napaden
odvoláním ze dne 2. 3. 2005 proto, že nebyla provedena revize znaleckého
posudku.
Dovolatel na základě uvedeného a důkazů, které nabízí k prokázání
důvodů dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení
odvolacího soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 19 Co 263/2004.
Žalovaní se podle obsahu spisu k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.)
posoudil dovolání podle ust. § 240 odst. 1, § 241 a § 241a odst. 1 o. s. ř. a
konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje
stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též
sepsáno.
Dovolací soud se poté zabýval tím, zda je v posuzované věci dovolání
přípustné podle ust. 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., o něž dovolatel přípustnost
dovolání opírá.
Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti
rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V posuzovaném případě je zřejmé, že dovolatel dovoláním nenapadá
rozhodnutí ve věci samé, ale rozhodnutí, jímž bylo rozhodováno o postupu řízení
(tzv. procesní rozhodnutí). Vzhledem k tomu nelze v daném případě aplikovat
ust. § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť nejsou splněny stanovené
předpoklady pro jeho použití.
Dovolací soud dále posuzoval, zda dovolání proti předmětnému usnesení
odvolacího soudu není přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) nebo b), §
238, § 238a a § 239 o. s. ř. a byl nucen konstatovat, že ani v těchto
ustanoveních není připuštěna možnost napadnout usnesení odvolacího soudu, jímž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o přerušení řízení podle ust. §
109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., dovoláním.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že přípustnost
dovolání nemůže být založena na základě ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. a ani
nevyplývá z ust. § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle ust. § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. v
návaznosti na ust. § 218 písm. c/ o. s. ř. dovolání pro jeho nepřípustnost
odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2005
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.
předseda senátu