26 Cdo 2336/2019-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně E. N., bytem XY, zastoupené JUDr. Natálií Jurikovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Pod hvězdárnou 1671/5, proti žalovanému P. M., bytem XY, zastoupenému JUDr. Danou Ferkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Bělohorská 1421/92, o přezkum oprávněnosti výpovědi z podnájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 388/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2019, č. j. 72 Co 400/2018-79, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené /s účinností od 30. září 2017/ zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2019, č. j. 72 Co 400/2018-79, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř., neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o.s.ř.). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o.s.ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Jde-li o přípustnost dovolání, dovolatelka zřejmě vycházela z občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o.s.ř. před novelou“), o čemž svědčí její konstatování, že „tím, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil ve věci samé, je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř. (zřejmě o.s.ř. před novelou) a je podáno z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (zřejmě o.s.ř. před novelou), neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. Evidentně tak přehlédla, že bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., musí dovolání vyhovovat náležitostem kladeným na tento mimořádný opravný prostředek občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. ledna 2013 (viz § 241a odst. 2 o.s.ř.), a že přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř. není (od 1. ledna 2013) budována (mimo jiné) na kriteriu diformity (rozdílnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně (viz § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. před novelou).
Nad rámec uvedeného dovolací soud jen pro úplnost dodává, že dovoláním nebyla zpochybněna správnost právního názoru, na němž napadené rozhodnutí rovněž spočívá (závisí), že soudní přezkum oprávněnosti výpovědi z podnájmu bytu, jíž dal žalovaný dovolatelce, nemá oporu v hmotném právu, neboť právo požádat soud o přezkoumání opodstatněnosti výpovědi přiznává zákon pouze nájemci bytu (srov. § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). I kdyby se tedy v případném dovolacím přezkumu ukázalo být nesprávným posouzení právních otázek, jejichž řešení naopak dovoláním napadeno bylo, na výsledek daného sporu – vzhledem k uvedenému právnímu názoru, jenž byl sám o sobě dostatečným důvodem pro zamítnutí žaloby v předmětné věci – by to nemělo žádný vliv.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu