26 Cdo 2363/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry
Korecké, CSc., ve věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalovaným
1) P. H., a 2) I. H., zastoupeným advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu
bytu, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 1130/2003, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2006, č.j. 19
Co 194/2005-58, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2006, č.j. 19 Co 194/2005-58,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Blansku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. března 2005,
č.j. 5 C 1130/2003-40, výrokem I. přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 1814/7,
sestávajícího se ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, situovaného ve 3.
podlaží domu v B., P. 7 (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), rozhodl, že
nájem bytu skončí uplynutím lhůty 3 měsíců, která počne běžet prvním dnem
kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy rozhodnutí nabude právní moci
(výrok II.), žalovaným a rodinným příslušníkům, kteří s nimi v bytě bydlí,
uložil povinnost byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší (výrok III.) a
konečně rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12.
dubna 2006, č.j. 19 Co 194/2005-58, ve znění opravného usnesení ze dne 12.
června 2006, č.j. 19 Co 194/2005-65, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak,
že návrh na přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu zamítl a rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně je
vlastníkem bytu č. 1814/7, který se nachází v bytovém domě č.p. 1814 postaveném
na parcele č. st. 2438 a zapsaném na LV číslo 4175 u Katastrálního úřadu pro J.
kraj, katastrální pracoviště B., že žalovaní jsou společnými nájemci
předmětného bytu, že jim svědčí nájemní poměr na dobu neurčitou, že neplatí
řádně nájemné a že jim vznikl na nájemném dluh 23.166,- Kč. Na rozdíl od soudu
prvního stupně však neměl za prokázané, že by doporučená zásilka odeslaná
žalobkyni prostřednictvím pošty dne 23. 7. 2003, jejímiž adresáty byli „P. a
I. H., P., B.“ obsahovala listinu – výpověď z nájmu bytu – a dále, že by byla
zásilka některému ze žalovaných doručena a ten pak seznámil s jejím obsahem
druhého z nich. Na základě toho pak uzavřel, že žalovaným nebyla dána výpověď z
nájmu bytu účinně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a jako dovolací
důvody označila nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm b/ o.s.ř.)
a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá
podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a
odst. 3 o.s.ř.). V dovolání poukazovala na to, že žalovaná 2) nebyla v řízení
vyslechnuta a že žalovaný 1) doručení výpovědi z nájmu bytu kategoricky
nevyloučil; pouze uvedl, že „má za to, že mu výpověď nebyla doručena“.
Namítala, že i kdyby nebylo prokázáno, že žalovaní dopis obsahující výpověď z
nájmu bytu převzali, měl soud vycházet z právního názoru, že pokud si žalovaní
zásilku na poště nevyzvedli, ta se uložením u pošty dostala do jejich
dispoziční sféry a výpověď z nájmu bytu se tak stala účinnou. Vytýkala
odvolacímu soudu i to, že nevyšel z presumpce, že obsahem předmětné zásilky
byla tvrzená listina
a poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 674/04. Závěrem navrhla,
aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. dubna 2006, tedy
po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení
provedeném podle dosavadních předpisů (srov. čl. II., bod 2. a 3. přechodných
ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud
dovolací dovolání projednal
a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou –
účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního
zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž
byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení
§ 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout
k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229
odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), to i kdyby
nebyly namítány.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., vady, k nimž za řízení došlo,
jsou způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, nejde-li o zmatečnosti uvedené v §
229 o.s.ř. a jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Zejména tak jde o situaci, kdy při provádění dokazování nebylo postupováno v
souladu s občanským soudním řádem (např. svědek byl vyslechnut jako účastník
řízení, soud neposkytl poučení podle ust. § 118a o.s.ř., nebyly zjišťovány
rozhodné skutečnosti, rozhodoval věcně nepříslušný soud, byl porušen postup
upravený v § 213 o. s. ř. apod.).
Podle § 213 odst. 1 o.s.ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej
zjistil soud prvního stupně. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se
může
v odvolacím řízení změnit i v důsledku odchylného hodnocení důkazů provedených
již soudem prvního stupně. Pokud má však dojít ke změně skutkového stavu v
důsledku odchylného hodnocení důkazů, musí odvolací soud rozhodné důkazy sám
zopakovat, popř. řízení doplnit jinými důkazy. Z povahy důkazů vyplývá, že u
výslechu účastníků řízení nebo svědků se odvolací soud nemůže bez dalšího
odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, aniž by tyto důkazy
opakoval, neboť při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí, vedle věcného obsahu
výpovědi, i další skutečnosti, zejména způsob reprodukce vylíčených
skutečností, chování v průběhu výpovědi, přesvědčivost výpovědi, plynulost a
jistota výpovědi apod. Má-li odvolací soud jiný názor na věrohodnost výpovědí
účastníků či svědků než soud prvního stupně, nemůže z toho vyvodit jiné
skutkové závěry, popř. závěr, že některé výpovědi jsou z hlediska dokazování
irelevantní, pokud dané důkazy sám neopakoval či ještě nedoplnil další důkazy
(viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20
Cdo 1546/99, uveřejněný v Soudní judikatuře pod č. 11, sešit č. 1, roč. 2001).
Jestliže by odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval, a přesto se od
skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlil, trpí odvolací
řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a je
dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
V dané věci soud prvního stupně vyšel z tvrzení žalobkyně podloženého podacím
lístkem, že výpověď z nájmu bytu sepsanou dne 22. 7. 2003 předala následující
den, tj. 23. 7. 2003, poště, aby jí doručila na adresu „P. a I. H., P., B.“, a
z jejího dalšího tvrzení, že zásilka byla (podle informace, kterou získala od
pošty) doručena dne 24. 7. 2003. Vzhledem k (nejisté) odpovědi žalovaného 1),
že „má za to, že výpověď z nájmu bytu mu nebyla doručena“, soud prvního stupně
shledal nadbytečným provést důkaz dokladem pošty (který byl navržen při jednání
dne 23. 3. 2005). Soud prvního stupně také nepochyboval o tom, že žalobkyně do
zásilky vložila listinu obsahující výpověď z nájmu bytu.
Odvolací soud učinil zjištění, že tomu tak nebylo. Svá odlišná zjištění přijal,
aniž přitom v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 a 3 o.s.ř. opakoval případně
doplnil dokazování provedené před soudem prvního stupně.
Řízení před odvolacím soudem je tak stiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.)
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2, část věty za středníkem o.s.ř.
rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§
243b odst. 3, věta první o.s.ř.).
Pro předčasnost se dovolací soud již nezabýval dovolacími důvody založenými na
výtce nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a na
výtce, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které
nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a
odst. 3 o.s.ř.). K možnému právnímu posouzení věci však dovolací soud
upozorňuje i na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3.
2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, uveřejněném pod C 3314 v Souboru rozhodnutí
vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck.
V novém rozhodnutí o věci odvolací soud znovu rozhodne o nákladech řízení
včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2008
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu