26 Cdo 237/2021-202
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva Mladá Boleslav, sídlem v Mladé Boleslavi, Na Radouči 1221, IČO 00036234, zastoupeného JUDr. Miladou Kačerovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, proti žalovanému J. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Tůmou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině 1438, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 407/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2019, č. j. 26 Co 190/2019-146, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2.178 Kč k rukám JUDr. Milady Kačerové, advokátky se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
náhradě nákladů řízení 11.534 Kč; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť trpí vadami, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o.
s. ř.
Dovolatel sice uvádí, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, ve skutečnosti však jen polemizuje s právními a skutkovými závěry odvolacího soudu, aniž by bylo z obsahu dovolání zřejmé, která judikatura dovolacího soudu by měla být (podle mínění dovolatele) postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. překonána. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. 4. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu