26 Cdo 2393/2024-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na příkopě 853/12, proti žalovanému B. V., zastoupenému Mgr. Miloslavem Šinfeldem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Štefánikova 17/27, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 127/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, č. j. 36 Co 409/2023-83, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 25. 9. 2023, č. j. 30 C 127/2023-47, zastavil řízení (pro překážku věci rozsouzené) proti B. V. (výrok I), proti dalším žalovaným – A. H. a P. N. – zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby (výrok II), rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV) a o vrácení poměrné části soudního poplatku žalobci (výrok V).
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 23. 4. 2024, č. j. 36 Co 409/2023-83, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil (výrok I), ve výroku IV o nákladech řízení jej změnil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III a IV).
3. Dovolání, kterým žalobce napadl výroky I a III usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť trpí vadami, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
4. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
5. Dovolatel sice uvádí, že „odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil otázku hmotného práva dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešenou“, v dovolání však ve skutečnosti žádnou otázku neformuloval, stejně jako nepoukázal na žádnou ustálenou soudní praxi.
6. Polemizuje pouze se závěrem odvolacího soudu (soudu prvního stupně) o existenci překážky věci rozsouzené. Má za to, že není splněna totožnost věci v podobě totožnosti personální, jelikož žalobcem v předcházejícím sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 350/1989 byla Výstavba hl. m. Prahy – Výstavba inženýrských staveb, jakožto státní organizace, zatímco nově je žalobcem hl. m. Praha, jakožto obec, resp. veřejnoprávní korporace.
7. Jen pro úplnost lze dodat, že odvolací soud se neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž týchž osob se řízení týká i v případě, že v pozdějším řízení vystupují (z důvodu universální nebo singulární sukcese) právní nástupci osob, které jsou (byly) účastníky již skončeného řízení [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2254/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 2461/13), ze dne 18. 6. 2021, sp. zn. 24 Cdo 277/2021, ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 463/99, uveřejněné pod číslem 60/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ostatně v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 136/2006 se i žalobce domáhal určení svého vlastnického práva k vyklizovaným nemovitostem s tím, že je právním nástupcem Výstavby hl. m. Prahy, resp. IROP, inženýrské a realitní organizace Praha.
8. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je dovolatelem napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 3. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu