26 Cdo 2408/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem
ve věci žalobkyně QIRIN s. r. o., se sídlem v Brně – Medlánkách, Purkyňova
639/118a, IČO: 29315743, zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem se
sídlem v Hradci Králové, Dlouhá 103/17, proti žalované IndustryZone, s. r. o.,
se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Spojených národů 231, IČO: 02677431,
zastoupené JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojánské
náměstí 47, o zaplacení částky 160.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 19 C 144/2015, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2016, č.
j. 47 Co 159/2016-124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 9.438,- Kč k rukám JUDr. Michala Hrušky, advokáta se sídlem v Trutnově,
Svatojánské náměstí 47, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – § 243f odst.
2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů –
dále jen „o. s. ř.“) dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2016, č. j. 47 Co 159/2016-124,
odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť v něm schází jakýkoli údaj o tom, v
čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až
238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat,
včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Z okolností vylíčených v dovolání či z dovolacího sdělení (vztahujícího se k
přípustnosti dovolání), že „přípustnost dovolání je dána ust. § 237 o. s. ř.“,
totiž nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze
čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak. Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se
přezkumem napadeného rozhodnutí, resp. konkrétní právní otázkou, na jejímž
řešení rozhodnutí spočívá, mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu
České republiky z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č.
4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Okolnost, že dovolatelka
nesouhlasila s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka měla být
odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a
že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1
a 3 o. s. ř.; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatelka
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. července 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu