26 Cdo 2411/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky
Dýškové ve věci žalobců a) Ing. P. M., a b) L. M., zastoupených JUDr. Tomášem
Krejčím, advokátem se sídlem Brno, Špitálka 23b, proti žalované JUDr. M. K., o
zaplacení 173.351,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod
sp. zn. 217 C 77/2010, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 12. února 2013, č. j. 18 Co 55/2013-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) oprávněným společně a
nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.250,- Kč k rukám JUDr.
Tomáše Krejčího, advokáta se sídlem Brno, Špitálka 23b, do tří dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání a následně požádala o osvobození
od soudních poplatků. O tomto návrhu soud prvního stupně rozhodl tak, že
žalované osvobození od soudních poplatků nepřiznal (viz jeho usnesení ze dne
17. 4. 2012, č. j. 217 C 77/2010-98, které potvrdil Krajský soud v Brně /
odvolací soud/ usnesením ze dne 18. 6. 2012, č. j. 18 Co 235/2012-112). Usnesení o zastavení odvolacího řízení bylo zrušeno usnesením odvolacího soudu
ze dne 25. 9. 2012, č. j. 18 Co 334/2012-117, a věc byla vrácena soudu prvního
stupně k dalšímu řízení. Na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního
poplatku za odvolání žalovaná reagovala opětovnou žádostí o přiznání osvobození
od soudního poplatku, a to se zpětnou účinností. Soud prvního stupně poté
odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku opětovně zastavil, a to
usnesením ze dne 20. 11. 2012, č. j. 217 C 77/2012-124, které bylo potvrzeno
rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 12. 2. 2013, č. j. 18 Co 55/2013-139. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož
přípustnost odůvodňuje tím, že otázka, jež je předmětem dovolání, nebyla v
judikatuře dovolacího soudu dosud vyřešena a uplatňuje dovolací důvod uvedený v
§ 241a odst. 1 o.s.ř. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci, které spatřuje v tom, že odvolací soud potvrdil
usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení
soudního poplatku, aniž by přezkoumal její novou žádost o osvobození od
soudních poplatků a rozhodl o ní; skutečnost, že ve věci již jednou o její
žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto, podle jejího názoru
nezbavuje soud povinnosti vypořádat se s její novou žádostí. Navrhla, aby
napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu
řízení, popř. aby věc byla přikázána (vzhledem k tomu, že v řízení došlo k
závažným vadám) jinému odvolacímu soudu, resp. soudu prvního stupně. Dovolání žalované proti citovanému usnesení odvolacího soudu není přípustné
podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele
provedené zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). Podle citovaného ustanovení, není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Žalovaná však nepředložila k vyřešení otázku procesního práva, kterou má na
mysli uvedené ustanovení.
Ve skutečnosti totiž namítá vadu řízení, která měla
vést k nesprávnému právnímu posouzení věci a měla spočívat v postupu odvolacího
soudu, který potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího
řízení pro nezaplacení soudního poplatku, aniž předtím rozhodl o její
(opakované) žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků. K vadám řízení,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud
přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud dovolání žalované jako
nepřípustné podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí,
mohou se oprávnění domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 20. února 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu