26 Cdo 25/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc.,
ve věci žalobců a) J. S. a b) K. S., proti žalované Š. M., zastoupené
advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v
Opavě pod sp. zn. 26 C 228/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 13. února 2007, č. j. 42 Co 486/2006-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne
13. února 2007, č. j. 42 Co 486/2006-111, potvrdil rozsudek Okresního soudu v
Opavě (dále „soud prvního stupně“) ze dne 19. dubna 2006, č. j. 26 C
228/2004-82, ve výroku pod bodem I., jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu
„bytu č. 004 ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. 715 postaveném na pozemku parc.
č. 900, v katastrálním území O.-P. na ul. K. č. 25 v O., kterou dali žalobci
a), b) žalované s tím, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet 1. dnem
kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku“, změnil ve výroku
pod bodem II. tak, že žalovaná je povinna byt vyklidit po skončení nájemního
poměru do 15-ti dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu, a že se zamítá
žaloba, aby všem, kdo se žalovanou bydlí, byla uložena povinnost byt vyklidit,
dále uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně
stěhovací náklady v plné výši a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou
stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Zpochybnila právní
závěr odvolacího soudu o platnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu, dané jí v
podání žalobců ze dne 13. 9. 2004, kterým jako pronajimatelé změnili žalobu na
vyklizení bytu na žalobu o přivolení k výpovědi žalované z nájmu bytu, z
důvodu, že potřebují byt pro sebe a svoji a rodinu. Žalovaná namítla, že
výpověď je neplatná, neboť stanoví tříměsíční výpovědní lhůtu, která počne
běžet počátkem prvního dne v měsíci následujícím po právní moci rozsudku. V
rozporu s § 710 odst. 3 občanského zákoníku ve znění do 31. 3. 2006 (dále „obč.
zák.“), tj. ke dni doručení změny žaloby, tak nestanoví konec výpovědní lhůty.
Žalovaná je také krácena na svých právech, neboť lhůta neskončí ke konci
třetího kalendářního měsíce. Soud proto neměl k výpovědi z nájmu přivolit.
Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že rozhodnutí odvolacího soudu je
správné.
Podle čl. II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.
ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není
dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 13. února 2007, Nejvyšší soud České
republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č.
7/2009 Sb. (dále „o.s.ř.“), a § 243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění
uvedené novely.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu
oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky
jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že
dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání nevyplývá z § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jak se
dovolatelka mylně domnívá, neboť výrok pod bodem I. proti němuž směřuje, je
výrokem potvrzujícím, nikoliv měnícím. Protože přípustnost dovolání nelze
opřít ani o § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., zbývá posouzení přípustnosti
dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jehož se dovolatelka rovněž
dovolává.
Rozsudek odvolacího soudu však není rozhodnutím po právní stránce zásadního
právního významu, neboť otázku platnosti výpovědi z nájmu bytu z hlediska § 710
odst. 3 obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. řeší
v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud se k otázce platnosti výpovědi z nájmu bytu se stejně
formulovanou výpovědní lhůtou, vyjádřil v rozsudku ze dne 17. 1. 2001, sp. zn.
26 Cdo 1907/99, a v rozsudku ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 3488/2007.
Uvedl, že výpověď obsahovala stanovení správné výpovědní lhůty a určení
počátku jejího běhu. V souladu s § 710 odst. 3 obč. zák. tak obsahovala údaj o
lhůtě, kdy má nájem skončit, a byla dostatečným podkladem pro určení dne, ke
kterému nájemní poměr skončí.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm.
c) o.s.ř., a proto bylo podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. Nejvyšším
soudem odmítnuto.
Podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. by žalobcům vůči
žalované náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jim však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu