26 Cdo 2525/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce T. K. proti žalovaným 1)
S. b. spol. s r. o., a 2) Městské části P., o určení neplatnosti výpovědi z
nájmu nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C
55/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8.
března 2000, č. j. 54 Co 354/99-38, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. března
2000, č. j. 54 Co 354/99-38, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5
(soudu prvního stupně) ze dne 15. dubna 1999, č. j. 17 C 55/99-17, jímž byla
zamítnuta žaloba na určení neplatnosti "výpovědí č.j. 09/98 a 10/98 z 6.10.1998
nájmu kanceláří o 26 m2 a skladů o 38 m2 v přízemí domu č.p. 174 v P. - K., J.
ul. č. 3 a prostoru dvora o 30 m2 tamtéž dané žalobci", a bylo rozhodnuto o
nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech
odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 18. dubna
2000, podal žalobce dne 18. května 2000 (k poštovní přepravě) dovolání, z jehož
obsahu lze dovodit, že navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci
odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl v něm, že "dovolání bude doplněno po
ukončení nemoci právního zástupce, o což se tímto žádá. Dovolatel namítá vadnou
aplikaci zákona, nedostatečná skutková zjištění a nedobré právní posouzení".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání
bylo sice podáno včas osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem (§
240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů - dále jen "o.s.ř."), avšak pro vady, kterými trpí, o
něm nemůže být věcně rozhodnuto.
Podle § 241 odst. 2 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v
jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které
důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel
domáhá. Dovolání lze přitom podat pouze z důvodů uvedených v § 241 odst. 3
o.s.ř., které je zapotřebí blíže vymezit (konkretizovat), tj. proto, že:
a) v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 (o.s.ř.),
b) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci,
c) rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části
oporu v provedeném dokazování,
d) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Trpí-li dovolání vadami (nedostatkem náležitostí ve smyslu ustanovení § 241
odst. 2 o.s.ř.), postupuje soud prvního stupně (§ 241 odst. 4 ve spojení s
ustanovením § 209 a § 210 o.s.ř.) podle § 43 odst. 1 o.s.ř. (§ 243c o.s.ř.),
tj. předseda senátu vyzve účastníka, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo
opraveno nebo doplněno a poučí ho také, jak je třeba opravu nebo doplnění
provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v
řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto
následcích musí být účastník poučen. Podle usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněného pod č. 36 v
sešitě č. 6 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, musí výzva k
odstranění vad podání obsahovat údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo
neúplné, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o tom,
že řízení bude zastaveno, jestliže podání nebude včas opraveno nebo doplněno;
výzvu činí soud formou usnesení. Výzva soudu k odstranění vad podání musí
obsahovat i určení přiměřené lhůty, ve které má účastník nesprávné nebo neúplné
podání opravit nebo doplnit. Postrádá - li výzva k odstranění vad podání tuto
lhůtu, nemůže soud řízení zastavit podle ustanovení § 43 odst. 2 věty první
o.s.ř.
Soud prvního stupně v rámci úkonů, které mu podle § 241 odst. 4 ve
spojení s § 209 a § 210 odst. 2 o.s.ř. příslušely, usnesením ze dne 14. června
2000, č. j. 17 C 55/99-45, (doručeno zástupci dovolatele dne 22. června 2000) a
poté opakovaně usnesením ze dne 14. července 2000, č. j. 17 C 55/99-49,
(doručeno zástupci dovolatele dne 27. července 2000) dovolatele dostatečně
poučil o vadách, bránících projednání dovolání, o způsobu, jakým lze dovolání
doplnit a tím vytčené vady odstranit, jakož i o procesních následcích, jaké by
měla jeho nečinnost (tj. nesplnění pokynů obsažených ve výzvách ze 14. června
2000 a 14. července 2000). K odstranění vad a k doplnění dovolání v naznačeném
směru mu vždy stanovil přiměřenou lhůtu. Přesto žalobce vytýkané vady dovolání
do současné doby neodstranil, byť si jich byl vědom již při sepisu dovolání,
jak o tom svědčí dovětek (v dovolání obsažený), že "dovolání bude doplněno po
ukončení nemoci právního zástupce".
Za tohoto stavu dovolací soud, aniž se mohl zabývat přípustností
dovolání a případně i jeho důvodností, podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 243c
o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
Žalobce z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo
zastaveno, avšak žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Této
procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146
odst. 2 věta první /per analogiam/ o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2000
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová