USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Expohledávky s. r. o., se sídlem v Praze 4, Nuslích, Na strži 1702/65, IČO 06953204, zastoupené JUDr. Martinem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66, proti žalované R. F., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na střelnici 1212/39, o 260.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 23 C 241/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 84 Co 95/2022-109,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.664,40 Kč k rukám JUDr. Martina Pavlíka, advokáta se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 84 Co 95/2022-109, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chomutově (soud prvního stupně) ze dne 3. 2. 2022, č. j. 23 C 241/2020-87, kterým zastavil řízení ohledně zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 70.000 Kč od 18. 9. 2019 do zaplacení, žalované uložil zaplatit žalobkyni 260.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 260.000 Kč od 18. 9. 2019 do zaplacení, náklady řízení ve výši 41.602,19 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 25.895 Kč. Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Především je třeba zdůraznit, že dovolatelka při formulaci otázek, které podle ní nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, vychází z jiného skutkového stavu (tj. že uzavřela s pronajímateli ústní dohodu o nižším nájemném), než jak jej zjistil odvolací soud (který dospěl k závěru, že ohledně
existence takové dohody neunesla důkazní břemeno). Ve skutečnosti tedy právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek. Brojí tak proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a proti jeho způsobu hodnocení důkazů, nabízí „svůj vlastní“ (jiný) skutkový stav věci, vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů a uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o.
s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Nejde přitom (podle obsahu spisu) o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů), jak namítá dovolatelka, nebylo proto ani porušeno její právo na spravedlivý proces.
Dovolatelka rovněž vytýkala soudům obou stupňů, že „při právním hodnocení nepoužili zákonný korektiv dobrých mravů a poctivého jednání“, ohledně této otázky však nijak nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
Předpoklady přípustnosti nevymezila ani k otázkám přezkoumatelnosti a překvapivosti rozhodnutí soudů obou stupňů. Ve skutečnosti rovněž uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237 - 238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány (o takovou situaci se však v této věci nejednalo), přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají. Ostatně dovolatelkou tvrzené nedostatky rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně) nebyly – podle obsahu dovolání (odvolání) – na újmu uplatnění jejích práv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 20. 6. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu