Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 261/2016

ze dne 2016-07-12
ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.261.2016.1

26 Cdo 261/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem

ve věci žalobce Bytového družstva, Sladová 4, družstva, se sídlem v Brně –

Starém Brně, Sladová 468/4, IČO: 26951932, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem,

advokátem se sídlem v Brně – Veveří, Veveří 486/57, proti žalovanému R. K., B.,

zastoupenému JUDr. Leošem Vyhnánkem, advokátem se sídlem v Olomouci – Neředíně,

Helsinská 956/11a, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.

zn. 53 C 127/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze

dne 23. září 2015, č. j. 19 Co 92/2015-76, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Leoše Vyhnánka, advokáta se sídlem v Olomouci –

Neředíně, Helsinská 956/11a, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – § 243f odst.

2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince

2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen

„o.s.ř.“) dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23.

září 2015, č. j. 19 Co 92/2015-76 (k němuž se žalovaný prostřednictvím svého

advokáta písemně vyjádřil), odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř., neboť v něm

schází náležité vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů

přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.), přičemž tuto vadu, pro niž nelze

v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání)

neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř.). V této souvislosti nelze ztratit ze

zřetele, že může-li být dovolání (jako v této věci) přípustné jen podle § 237

o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek

považuje za splněné. K projednání dovolání tedy nepostačuje pouhá citace textu

ustanovení § 237 o.s.ř. (či jeho části), jak to učinil dovolatel, jenž mimo to

žádný relevantní údaj vztahující se ke splnění předpokladů přípustnosti v

dovolání neuvedl. Vedle citace textu daného ustanovení v úvodních pasážích

konstatoval, že „rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní

význam“, což znovu zopakoval i v závěrečných pasážích, kde sice k uvedenému

konstatování navíc přičinil, že podle něj je tomu tak proto, že „právo

družstevních společností, a to speciálně družstev z oblasti bydlení, není

doposud ustáleno“, avšak ani takovouto konkretizací zmíněné obsahové

náležitosti nevystihl žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně

vypočtených v § 237 o.s.ř. K tomu lze navíc dodat, že v poměrech občanského

soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 není již přípustnost dovolání

budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov.

usnesení Nejvyššího soudu z 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013,

uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího

řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může

oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. července 2016

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu