NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY
26 Cdo 2645/2008 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) Ing. V. J., bytem P., a b) H. J., bytem tamtéž, proti žalovaným 1) K. K., bytem P., zastoupené Mgr. Hanou Kuncovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 23, a 2) D. I., bytem P., zastoupenému Mgr. Martinem Sochorem, advokátem se sídlem Praha 1, Čelakovského sady 1580/4, o zaplacení částky 39.671,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 28/2007, o dovolání žalobce a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. ledna 2008, č.j. 64 Co 369/2007-63, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč k rukám Mgr. Martina Sochora, advokáta se sídlem Praha 1, Čelakovského sady 1580/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 15. 6. 2007, č.j. 32 C 28/2007-50, zastavil řízení proti žalovanému 2), neboť žalobci vůči němu vzali žalobu zpět; dále uložil žalobcům zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 14.650,- Kč. K odvolání žalobců, směřujícímu do výroku o nákladech řízení, Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 2. 1. 2008, č.j. 64 Co 369/2007-63, potvrdil usnesení soudu prvního stupně; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce a/ (nezastoupen advokátem) dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci bylo dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé; tím však usnesení o nákladech řízení není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.), aniž se zabýval otázkou advokátního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a uložil žalobci a), který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, povinnost nahradit náklady dovolacího řízení žalovanému 2) v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 500,- Kč (§ 15 ve spojení s § 14 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
O nákladech dovolacího řízení mezi žalobcem a) a žalovanou 1) dovolací soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení – ve vztahu k žalované 1) – končí, a řízení ve vztahu k ní nebylo ani již dříve pravomocně skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp.zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 3.
července 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu