26 Cdo 2655/2020-156 USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci navrhovatelky J. K., narozené XY, bytem XY, za účasti Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Václavem Vondráškem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jičínská 1616/29, o neplatnost usnesení shromáždění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 49/2017, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2020, č. j. 6 Cmo 321/2019-135, t a k t o :
I. Dovolání navrhovatelky se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi řízení Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč, k rukám Mgr. Václava Vondráška, advokáta se sídlem v Praze 3, Jičínská 1616/29, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 26. 6. 2019, č. j. 75 Cm 49/2017-109, určil, že „rozhodnutí účastníka Společenství vlastníků XY, ze dne 14. 12. 2016, kterými byly do výboru zvoleny: M. D., I. S., R. T., je neplatné“ (výrok I.), zamítl návrh na určení, že „plná moc ze dne 13. 12. 2016 od E. K., na základě které byla paní C. zmocněna k zastupování paní K. na schůzi účastníka Společenství vlastníků XY konané dne 14. 12. 2016, byla
předložena v písemné podobě, a tudíž je platná“ (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). K odvolání účastníka řízení proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 19. 2. 2020, č. j. 6 Cmo 321/2019-135, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Dovolání navrhovatelky Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, dovolatelka pouze polemizuje s rozhodnutím odvolacího soudu, aniž by uvedla, který z výše uvedených předpokladů pro přípustnost svého dovolání považuje za splněný. Není pak úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatelky. Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v „plném“ rozsahu. Napadá-li dovolatelka tedy rovněž i výrok o nákladech řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění a navíc by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 10. 11. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu