26 Cdo 2672/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce V. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Srbem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Žitná 562/10, proti žalovanému Lidovému bytovému družstvu Praha 10, se sídlem v Praze 10, Slovinská 10, IČ: 48030627, o nahrazení projevu vůle k převodu nebytového prostoru, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 98/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2013, č. j. 11 Cmo 5/2013-85, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč k rukám JUDr. Pavla Srba, advokáta se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2013, č. j. 11 Cmo 5/2013-85, k němuž se prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil žalobce, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř.).
Konkrétně dovolání neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. V tomto ohledu v dovolání pouze uvedl, že napadené rozhodnutí „spočívá na nesprávném právním posouzení věci (a odchyluje se od judikatury), avšak takováto specifikace zmíněné obsahové náležitosti nevystihuje žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v citovaném ustanovení.
Vyjádřeno jinak, z okolností, z nichž dovolatel (snad) usuzoval na přípustnost dovolání, nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Pro úplnost zbývá dodat, že případy zmíněné pod body 3/ a 4/) míří na situace, kdy je zapotřebí sjednotit rozdílnou rozhodovací praxi dovolacího soudu či kdy dovolací soud se má v dovolacím řízení odchýlit od (svého) právního názoru vyjádřeného v jeho (dřívějším, resp. dřívějších) rozhodnutích (prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů).
Okolnost, že dovolatel nesouhlasil s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 a 3 o.s.ř.; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nad rámec řečeného dovolací soud dodává, že navíc k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. října 2013
JUDr. Miroslav F e r á k předseda senátu