26 Cdo 2676/2023-236
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce G. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Vrchlabským, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 30/411, proti žalovanému M. V., zastoupenému Mgr. Evou Nouzovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Novomlýnská 1238/3, o 74 419,20 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 150/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2023, č. j. 13 Co 279, 316, 390/2022-199, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 985,20 Kč k rukám JUDr. Tomáše Vrchlabského, advokáta se sídlem v Praze 2, Balbínova 30/411, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, č. j. 28 C 150/2020-128, ve znění usnesení (opravného) ze dne 28. 4. 2022, č. j. 28 C 150/2020-135, a (doplňujícího) ze dne 7. 10. 2022, č. j. 28 C 150/2020-176, uložil žalovanému zaplatit žalobci 67 795,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 6 624 Kč (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 30 590,70 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a České republice soudní poplatek „ze žaloby“ ve výši 3 390 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok IV.).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, č. j. 13 Co 279, 316, 390/2022-199, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., III. a IV. a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 9 970,40 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“), a v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat. Podstatou dovolatelem předestřených otázek (souvisejících s výkladem § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) jsou námitky týkající se závěru soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi vznikem škody a jednáním poškozeného žalobce, což je závěr o skutkovém stavu věci a skutkovým stavem, tak jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, je dovolací soud vázán. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o.
s. ř. nelze napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění, která odvolací soud učinil na základě výsledků dokazování provedeného před soudem prvního stupně, nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.
11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Námitkou „nepřezkoumatelnosti“ rozsudku odvolacího soudu dovolatel rovněž uplatnil jiný dovolací důvod než, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., případná nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou řízení a vady řízení nejsou způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.
s. ř.), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s.
ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.