26 Cdo 2733/2021-876
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně M. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Elgerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, proti žalovaným 1) E. H., narozené XY, bytem XY, 2) J. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupeným Mgr. Ondřejem Sekaninou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1567/23, o zaplacení částky 74 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 33/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2021, č. j. 25 Co 342/2020-833, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 324 Kč k rukám Mgr. Martina Elgera, advokáta se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 8. 2020, č. j. 28 C 33/2014-768, rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 74 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7, 05 % ročně od 28. 3. 2014 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výrok II., III. a IV.).
K odvolání žalobkyně a žalovaných Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 25 Co 342/2020-833, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé (výrok I.), výroky o nákladech státu III. a IV. změnil jen co do výše náhrady nákladů, jinak i v těchto výrocích
rozsudek potvrdil (výrok II.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
K námitkám žalovaných proti provedenému reviznímu znaleckému posudku ohledně výskytu plísní v předmětném bytě odvolací soud uvedl, že vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a neshledal v něm tvrzené nedostatky, které žalovaní namítali. Soud konstatoval, že všechny závěry znaleckého posudku byly náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezové části posudku a že znalecký ústav přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Odvolací soud se tak přiklonil k názoru soudu prvního stupně, že nebyly splněny zákonné podmínky pro to, aby soud prováděl dokazování dalším znaleckým posudkem, který by měl sloužit jen ke zpochybnění revizního znaleckého posudku, neboť tímto způsobem by dokazování probíhalo ad absurdum, dokud by existoval další znalec, který by v daném řízení nepodal svůj posudek.
K tomu uvedl, že revizní posudek byl vypracován, jako reakce na první, žalovanými předložený, znalecký posudek. Za logicky rozporné pak soud hodnotil tvrzení žalovaných, že v bytě (vyjma místa u husího krku instalovaného žalobkyní) plísně nebyly, když zároveň tvrdí, že poslední znalecký posudek má prokázat, že i za plísně v jiných částech bytu může žalobkyně.
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k vymezení přípustnosti uvedli, že v posuzované věci se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, když odmítl provést důkaz znaleckým posudkem, který byl navržen žalovanými.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je nezbytné, aby dovolatel v dovolání formuloval právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá a která naplňuje některé z kritérií vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013). Dovolatelé však
žádnou právní otázku nevymezili a právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňují především prostřednictvím skutkových námitek (polemikou o výskytu plísní a jejich příčin vyjádřenou v posudku T. J. ze dne 12. 06. 2020, č. 3016-16/20) a napadají i způsob provedení dokazování a hodnocení důkazů odvolacím soudem. Uplatňují tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či dřívější usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). Nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelé k dispozici nemají (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.). Jen pro úplnost lze uvést, že z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy a skutkové závěry nejsou v rozporu s obsahem spisu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.). Soud prvního stupně podrobně vysvětlil, z jakých důkazů a skutečností jimi prokázaných při stanovení škody vzniklé v důsledku pronikání vlhkosti do předmětného bytu vycházel, odvolací soud se s jeho hodnocením důkazů ztotožnil a jeho skutkové závěry převzal. Soudy rovněž důkladně zdůvodnily, proč nevycházely z posudku zpracovaného T. J. Vzhledem k tomu, že dovolatelé namítali pouze nedostatečná skutková zjištění, resp. nesouhlasili především se způsobem hodnocení důkazů, nemohli objektivně vyhovět ani požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu proto Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelé včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranili (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu